Teprve podruhé v celé dlouhé lidské historii pronikl člověkem vytvořený objekt do mezihvězdného prostoru: oblasti, kde již vliv Slunce není zcela dominantní. Voyager 2 je ovšem stále hluboko uvnitř naší sluneční soustavy.
V pondělí odpoledne NASA oznámila, že se Voyager 2 přidal ke svému stejně starému bratrovi – Voyageru 1 – a i on pronikl za hranice heliosféry.
Uvnitř heliosféry neustále proudí vlivem působení Slunce částice rychlostí přibližně 450 km/s, jev je nazýván sluneční vítr. Za určitou hranicí – heliopauzou – však již dominují proudy energetických částic, takzvané kosmické záření. Právě do této oblasti mezihvězdného prostoru se Voyager 2 dostal; dle vyjádření NASA teprve nedávno, 5. prosince 2018.
Předchůdce Voyageru 2 do mezihvězdného prostoru pronikl už v roce 2012, poté, co mnoho let zkoumal Jupiter a Saturn i s jejich měsíci. Voyager 2 se kromě jako dosud jediná sonda zaměřila i na výzkum Uranu a Neptunu.
Dlouhá historie obou Voyagerů
Obě sondy jsou ve vesmíru už od roku 1977, tedy neuvěřitelných 41 let. Stále úspěšné komunikují se Zemí a přestože jejich původní, primární mise už dávno skončila, dále lidstvu přináší cenné poznatky o fungování heliosféry i podoby mezihvězdného prostoru. Jde o nejdéle dosud běžící misi NASA.
Připomeňme, že v roce 1977 v tehdejším Československu stále probíhalo období tvrdé normalizace.
Kromě řady výzkumných nástrojů mají oba Voyagery v sobě zabudovanou zlatou desku: pozlacenou měděnou gramofonovou desku, která má v sobě uloženy zvuky a obrazy naší planety. Je určena případným mimozemským civilizacím, které by se mohly s Voyagery během jejich dlouhého putování rozsáhlým vesmírem setkat.
Součástí poselství zlatých desek je 115 obrázků zakódovaných v analogové podobě a zvukový záznam, který obsahuje pozdravy obyvatel Země; je v nich namluveno 55 jazyků a figuruje mezi nimi také čeština. Z evropských jazyků je zde většina, dokonce včetně velštiny. Poslechnout si mimozemšťané mohou i mrtvé jazyky, kupříkladu latinu nebo akkadštinu či chetitštinu.
Součástí jsou také diagramy a obrázky týkající se člověka, fauny a flory Země, jsou zde i ukázky běžného každodenního života lidí.
Snad jen o našem internetu nebudou mimozemšťané vědět; vznik desek už v roce 1977 jej poněkud vylučuje.
Do překonání hranice sluneční soustavy zbývá (nejméně) 300 let
Zpět ovšem k Voyageru. Než (či pokud) se Voyagery dostanou do jiných slunečních soustav – natož takových schopných nést život – potrvá to ještě opravdu hodně času. Obzvláště proto, že oba Voyagery jsou stále uvnitř naší sluneční soustavy. Za její hranici je obvykle stanovován Oortův oblak, oblak komet a dalších objektů obíhajících Slunce.
Existence Oortova oblaku není definitivně potvrzena, konsenzus je však takový, že by měl být skutečný. Než se k němu oba Voyagery dostanou, potrvá to ještě přibližně 300 let.
Do té doby přestanou sondy se Zemí komunikovat; zcela jistě ještě během první poloviny 21. století. Vědci dle NASA odhadují kolem 5 až 10 let omezené komunikace.
