Automatizace zasáhne do všech oblastí lidského života a předznamenává zánik některých dnešních pracovních míst a vznik nových. Toť mantra, kterou opakují technologičtí analytici již roky, a mají pravdu. Ale jak zasáhne robotizace, automatizace a umělá inteligence do práce nás redaktorů?

Hodně, to je jasné už při letmém posouzení schopností dnešního hardwaru a softwaru. Kvalita užívání přirozeného jazyka stroji neustále roste a ačkoliv není jednoduché sepsat článek čtivý, pravdivý a zkrátka dobrý, nejde o nic, co by stroj nemohl dokázat.

Jedním z průkopníků robotizace žurnalistiky, pokud tomu tak lze říkat, je agentura Bloomberg.

Novináři budou informace především dávat do kontextu a vysvětlovat je

Dnes je stále ještě hlavní prací žurnalisty odhalovat novinky a informovat o nich – především u velkých médií a tiskových agentur s širokou sítí lokálních dopisovatelů, kteří mají na okamžité získávání informací prostředky.

Psací stroj: i takto v minulostu vypadala žurnalistika

Robotizace v tomto pomůže, především v samotném sepisování textu. Titulek, který bude čtivý, vytvoří chytrý algoritmus, stejně tak lákavý perex a celou strukturu oznamované informace. Jenže to nestačí. Novinář stále bude muset stroji říkat, co má hledat a kde to má hledat.

Obdobně jako Bloomberg s novými technologiemi experimentuje i americká agentura AP.

“Budoucnost žurnalistiky je obšírnější, než si myslíme: rozhodně nejde jen o tvorbu titulků,” domnívá se John Micklethwait, současný šéfredaktor v Bloombergu.

“Ironií automatizace je, že je jen tak dobrá, jako lidé, kteří ji uskutečňují.”

Micklethwait mluví také o dalším typu automatizované žurnalistiky, tedy takové, kdy systém sám většinu článku vytvoří a pak se pouze zeptá novináře, zda chce takto článek vydat, nebo hodlá nějakou část přidat či dát pryč.

“Při vhodném provedení má automatizovaná žurnalistika potenciál učinit naši práci zajímavější. Už jsem psal o tom, že žurnalistika se přesunula z pokrývání toho, co se stalo, k vysvětlování proč se to stalo. Čas dnes trávený hledáním faktů může místo toho patřit jejich výkladu,” uzavírá.

Běžný obrázek známý z televizních obrazovek

Náhled Micklethwaita je pro novináře čtením příjemným, avšak možná až příliš optimistickým. Faktem je, že práce novináře se zcela jistě promění. Ale zda má vůbec jeho práce místo i v digitalizované budoucnosti – a jaké to místo je, a jak přesně bude fungovat – nelze předvídat. Pokud však toto povolání přežije náročné období digitalizace, stane se novinář více analytikem, sociologem a politologem, promění se z pouhého přepisovatele informací v člověka, který jim dá smysl.

A to není špatná budoucnost.