Průmysl 4.0. Co-creation. Hyperconnected business. Agilnost. Populární pojmy současného roku, z nichž některé ještě ani nemají vhodný překlad, jsou jen další z řady těžko uchopitelných, nicneříkajících pojmů, které však působí – řekněme to „corporate speakem“ – inovativně, dynamicky a pozitivně. Proč je dnes ICT tak plné nepodstatných vyjádření, když skutečnost je téměř vždy mnohem poutavější?
Vývoj kvantových počítačů postupuje rychle kupředu a je mnohem fantastičtější než jakákoli představa, co může libovolný buzzword – tedy poutavé slovíčko bez jasného významu – nabídnout. Autonomní vozy slibují revoluci v dopravě, virtuální asistenti zase poukazují možnosti současné umělé inteligence.
Tak proč plnit novinářské konference, a bohužel i ty B2B a spotřebitelské, hromadou zcela nepodstatných slov? Ti, co mají o produkt zájem, ve finále stejně požadují věci jako funkčnost, kompatibilitu, jednoduchost, přehlednost a podobně, dle specifik služby či výrobku. Jestli je produkt „inovativní a vysoce agilní“ je jedno. Zní to hezky, ale tím to končí.
Ono by trocha nevinného přibarvování a nepříliš smysluplného mluvení stylem „sice nikdo neví co přesně tato věta znamená, ale zní moc hezky“ vůbec nevadila. Jenže: když je to každá druhá věta na tematické konference a vlastně se člověk nedozví o představované službě nebo produktu nic víc, než že je součástí průmyslu 4.0, vysoce inovativní, zcela agilní a vhodný pro jakoukoli firemní kulturu v hyperpropojeném světě, přestane to být zábavné.
Naštěstí existují i opravdové inovace
Byť se velké i malé IT firmy tohoto trendu celosvětově chytily, je dobře, že ve skutečnosti kladou na inovace a vývoj stále stejný důraz. Záplavy zajímavých produktů nekončí, od GPU pro autonomní vozy přes celé ostrovy poháněné sluneční energií po nový Mars Rover.
Ještě že tak – jinak by se totiž novinář nedočkal informací o ničem jiném než popisu, jak je tato úplně standardní nabídka cloudové infrastruktury mnohem agilnější, inovativnější a propojenější než téměř identická nabídka konkurence.
Zdroj: Autorský komentář