Stovky hodin, propocené tričko, rozklepané ruce a boss po finálním souboji poražen. Závěrečné titulky však provází hráčova deprese. Tímto jevem se zabývali psychologové z varšavské univerzity SWPS. Popsali takzvaný P-GD neboli post-game depression. Hráč po dohrání dlouhé, náročné a emocionálně nabité hry cítí intenzivní pocity prázdnoty a smutku. Hry mají podle výzkumu na životy mnohem větší vliv, než si uvědomujeme.

Do dvou nových studií se zapojilo více než tři sta hráčů různých typů videoher. V první vědci analyzovali měřicí škálu, kterou pro hodnocení tohoto psychického problému navrhli, ve druhé sledovali, kolik lidí různými formami P-GD trpí.

Smiřování se s konečností

Deprese po dohrání hry podle nich souvisí se čtyřmi různými duševními procesy. Přemýšlením o hře, během kterého se hráč opakovaně vrací k obsahu, pocitem konečnosti po dokončení hry, nutností hru dohrát znovu a takzvanou anhedonií, což je ztráta zájmu o jiné mediální produkty.

Hry nejsou jen zábava. Jsou emocionální výzvou a prožitkem, který má měřitelný dopad na duševní stav hráče. Zdroj: Unsplash

Podle expertů jde o natolik komplexní jev, že deprese po dokončení hry by měla být považována za soubor různých, náročných, vzájemně propletených zážitků.

Hráči si navíc oblíbí postavy, s nimiž prožívají různé události. Postavy často umírají, což způsobuje psychickou bolest. U her může být silnější než v případě televizní produkce. Zapojením hráče se příběhy stávají více pohlcujícími. Když tedy hráč dohraje hru, doznívají v něm emoce ze ztráty oblíbené postavy i vědomí, že příběh skončil.

Jako v jiné realitě

Nejsilnější je tento jev u žánru RPG, zjistili vědci. Nemají pro to vysvětlení podložené daty, domnívají se však, že za tím stojí působivost rozlehlých, otevřených světů osídlených zajímavými postavami. Hráč získává pocit, že žije paralelní život v jiné realitě nebo že je na exotické dovolené. Tyto světy se mu často nechce opouštět ani se z nich vracet do reality.

Podle vědců v tom ale hraje roli i skutečnost, že hráči v RPG mají prostřednictvím svých rozhodnutí vliv na hratelnou postavu, vedlejší postavy, svět i příběh. Budují si tak s postavami a hrou silnější pouto.

Psycholog Kamil Janowicz z SWPS k tomu řekl:

„Hry jsou stále sofistikovanější a stále častěji představují více než jen zábavu. Pro mnoho lidí není dokončení dlouhé, poutavé hry jen okamžik uspokojení, ale také emocionální výzva.“

Zdroje: Eurek!Alert, Springer Nature Link