Už je tomu mnoho let, co technologie smíšené, rozšířené a virtuální reality slibují hotovou revoluci v zábavě, práci a každodenním životě. Realita je ale jako obvykle složitější, a prozatím je nutné smířit se s tím, že veškeré VR technologie budou mít spíše okrajové možnosti využití.
S VR headsety zábava he. PSVR, Oculus Quest či rozličné dražší modely VR „helem“ si své fanoušky našly, a vskutku na ně existují některé velmi fascinující aplikace, ať už na podporu spolupráce nebo ve formě videoher.
Mnoho vizí, málo reality
Jenže všechny aplikace jsou viditelně stále primárně experimentální. Výtečné a pokrokové hry jako BONEWORKS nebo dodnes nepřekonaný Half-Life: Alyx ukazují potenciál, které VR hry mají. Méně vyladěné, ale přesto nesmírně zábavné kousky jako tvrdě modovatelný Skyrim VR, koncepčně vynikají SUPERHOT VR a místy komický Thief Simulator VR ukazují, jakým dalším směrem se dá ve virtuálním prostředí vydat. Anebo komerčně nesmírně úspěšný, český Beat Saber.
Screenshot z Half-Life: Alyx. Brrrrr. Zdroj: InSmart.cz
Střílečky jako Zero Caliber umí na první dobrou ohromit, a když poté v multiplayeru netrefíte ránu, protože jste si mezitím unavily lokty při ležení na zemi a míření, pochopíte, proč je to tak výtečný a lákavý koncept.
Jenže stejně jako všechny podobné technologie, tohle potřebuje čas. Kromě cenových omezení limituje VR také bezpečnost a praktičnost – mít dostatečně velkou místnost pro ideální svobodu pohybu je pro normální domácnost nedosažitelné, a různá zařízení umožňující pohyb na místě dosahují cenovek pro běžného zákazníka nerealistických, alespoň prozatím.
Beatsaber patří mezi nejpopulárnější VR hry. Zdroj: UploadVR
Na krátkou zábavu je to dobré, ale pro dlouhodobé použití je VR stále nepříliš vhodné. Ono se totiž také pronese, obzvlášť bezdrátové headsety jsou těžké, začnou rychle topit a na hlavě tlačit; i pokud nemáte problém s motion sickness, dlouho stroj na hlavě mít zprvu nezvládnete, a i po zvyknutí si nejde o zrovna příjemnou záležitost. Velká studia také notoricky nerada riskují, a indie vývojáří se do VR pouští jen vzácně.
Potenciál nerovná se užitku
A u práce? Tam je rozšířená realita zatím spíš zklamáním, a nejde jen o konzervativnost podniků. AR třeba v brýlích má svoje využití, ale např. standardní modelování na PC ve spolupráci s 3D tiskem nabízí natolik dobré výsledky, že se AR zkrátka těžko uchycuje. V architektuře, městském plánování, stavebnictví a podobně jde o velmi perspektivní záležitost, ale že byste chodili v kanceláři s chytrými brýlemi, na kterých se vám budou promítat výroční finanční zprávy, na to zatím spíš zapomeňte.
Oculus Quest 2 zvládá i ovládání skrze ruce, bez ovladačů. Nefunguje to zrovna bezchybně, ale je to zajímavý pocit. Zdroj: Se svolením Oculus
V budoucnu možná, ale opět – spousta vývojářů, podniků i novinářů poněkud přecenila, jak dlouho trvá zdokonalit technologii ke každodennímu využití.
S klidem lze říct, že VR a AR teď potřebuje to, co se u Applu vžilo jako „The Next Big Thing“. Je potřeba vyvinout zařízení, které bude levné, lehké, snadno přenosné, dostatečně robustní s celou řadou funkcí a oblíbí si ho jak veřejnost, jak podniky. Nemá být dokonalé, a těžko by být mohlo, ale musí technologii popularizovat nejen ve sférách technologických snílků, ale v reálném světě.
Buďme trpěliví. Čas virtuální reality ještě přijde, jen to ještě nějakou dobu potrvá. Uvidíme, co přinesou headsety, které na letošek a příští rok plánuje Meta (tedy Oculus), Apple a další, a jak se osvědčí pro byznys určené AR a mixed reality zařízení.
Z Wander VR, v podstatě Google Maps, ale ve virtuální realitě. Zdroj: InSmart.cz
Budoucnost je technologická. Jen se sny musí vždy nejprve srazit s realitou, přizpůsobit skutečnosti, a pak teprve mohou dát zrod novému hitu, který se rozšíří do celého světa. Doufejme, je pravda, že jsem spíš optimista.
Komentář, úvodní fotografie: Pixabay
