Kočovníci či nomádi, lidé, kteří se neustále přesouvají a své domovy si nosí s sebou nebo je nemají vůbec. Ještě nedávno byl podobný styl života vnímán jako přežitek, archaický zvyk z rozvojových zemích a odlehlých končin planety.
Se zrodem pojmu digitální nomád se však toto běžné vidění světa mění. Kdo jsou digitální nomádi? Lidé, kteří ke své práci potřebují jen svůj laptop a připojení k internetu: ti, kteří mohou pracovat kdykoliv a odkudkoliv, bez toho, aniž by museli každodenně dojíždět do práce.
Jde o lidi vyhledávající absolutní svobodu v cestování a objevování nových zážitků, ale kteří se zároveň nehodlají nebo nemohou vzdát práce; ale i takové, kteří mají problém v domovské zemi najít stále zaměstnání.
Často jde o ajťáky, jindy o autory či grafiky, někdy podnikatele. S postupem digitalizace je pravděpodobné, že pro mladé lidi bude tento styl života stále lákavějším a proniknou do něj i další profese.
Směnný provoz ani osmihodinová pracovní doba nezmizí
Ani nemůže. Směny jsou nutné v objektech, kde je potřeba přítomnost člověka a 24hodinové zajištění služeb – třeba v nemocnicích – a stejně tak nevymizí běžná zaměstnání na plný úvazek: pro většinu lidí jde o jistotu práce, ale také o základní pilíř státní ekonomiky, bez které by se musel opravdu radikálně proměnit způsob, jakým země světa fungují.
Jsou však profese, které nevyžadují pevnou pracovní dobu, nebo minimálně stálou lokaci. IT profesionálové na volné noze, spisovatelé, žurnalisté, grafičtí designéři, ti všichni se stále častěji vydávají na cestu digitální práce odkudkoliv.
Zatímco s pojmem digitální nomádi se pojí především neustálé cestování a služby typu Airbnb, není nutné definici takto omezovat.
Ve velkých evropských městech včetně Prahy je viditelný odlišný trend, primárně u mladších lidí a u studentů: lidí, kteří si vydělávají na živobytí z kaváren, z knihoven, coworkingových center a dalších míst. Jsou i oni digitálními nomády? Možná ano – byť obvykle mají trvalé bydliště, mohou kdykoliv vyjet pryč a pracovat třeba z pláže v Itálii. Jen třeba nemají tu potřebu, vyžadují určitou stabilitu a jistotu, kterou jim bydlení dává.
Digitální kočovnictví není ani tak o cestování a nestálosti jako takové, ale je nutné chápat jej v kontextu doby: jakožto trend flexibilní práce provozované odkudkoliv, kde člověk uzná za vhodné. Digitálními nomády se nestávají pouze svobodní lidé, ale leckdy i partnerské páry provozující obdobná místně nenáročná povolání.
Život digitálních nomádů, obzvláště těch, kteří skutečně neustále pendlují mezi různými zeměmi a často i světadíly, však nesestává jen z pozitiv a zážitků. Je leckdy tvrdý, náročný, a především extrémně nejistý.
Na to, jak vlastně život digitálních nomádů může vypadat, jaké mají možnosti a na co si musí dávat pozor, se ještě zaměříme.
