Co kdyby bylo každé vaše rozhodnutí hodnoceno ve formě skóre jako v počítačové hře? Pokud budete dobrý občan, budete moci dělat téměř cokoliv. Pokud ne, půjdete na převýchovu. Přesně taková je představa mnohých při debatě na téma sociálního skóre. Realita je ale zatím spíše jinde.
Jak se nám potvrdilo při nedávné návštěvě Číny, v Pekingu i jiných městech Číny budete mít místy zvláštní pocit. Jdete po ulici a po každých 10-20 metrech na vás hledí kamery. Možná jste dokonce slyšeli o tajemném konceptu čínského sociálního kreditu. Čína má podle často sdíleného mýtu na základě kamer a digitálních technologií hodnotit chování svých občanů a podle toho jim přiřazovat jakési skóre. Pokud je dostatečně vysoké, tak přináší jedinci pozitiva. Pokud nízké, má jedinec problém a čeká ho např. omezení svobodného cestování či zákaz využívání některých služeb a nákupu nemovitostí. Jenže realita je zatím ve většině míst jiná.
Všudypřítomné kamery vás sledují, ale většinou nehodnotí
Čínský sociální kreditní systém je jednou z nejvíce nepochopených věcí o Číně na Západě. Když čínská vláda v roce 2014 oznámila plán na vybudování systému pro odměňování důvěryhodných činů a trestání nedůvěryhodného chování, mnozí si představili dystopický systém, který by sledoval každého občana a automaticky ho bodově hodnotil.
Realita je ale zatím jiná. Takový komplexní děsivý systém neexistuje. Naproti tomu systém, na kterém vláda od roku 2014 pracuje, je směsice pokusů regulovat finanční úvěrový průmysl, umožnit vládním agenturám sdílet data a umožnit tak lepší kontrolu obyvatelstva.
Ačkoliv to tedy na první pohled může znít všelijak, v mnohém se systém neliší od našich trestních rejstříků a scoringu bank.
Je pravdou, že některé místní vlády byly odvážnější se svými variacemi sociálního kreditu. Opravdu komplexní celostátní sociální kreditní systém však bude Číně stále ještě nějakou dobu trvat.
Několik klíčových faktů
Neexistuje centralizované sociální skóre vypočítané pro každého občana ve smyslu, který si mnozí představovali. Jde spíše o podobné kreditní skóre, jako využívají naše banky a instituce k hodnocení kredibility jedince. Čínská vláda rozlišuje mezi finančním kreditem a sociálním kreditem. Finanční kredit funguje podobně jako scoring úvěrových kanceláří na Západě. Sociální kredit je širší koncept zahrnující dodržování předpisů a propagaci „společenských hodnot“.
Systém je překvapivě low-tech, bez sofistikovaných algoritmů nebo umělé inteligence. Představa, že Čína zvládá kontrolovat kamerami v reálném čase více než miliardu lidí je zatím bláhová. Systém většinou tvoří oddělené databáze, bez vyspělých algoritmů či umělé inteligence. Velké technologické společnosti v konceptu sociálního kreditu hrají jen okrajovou roli.
Kontroverzní pilotní programy jako ve městě Rongcheng, kde je sociální kredit všudypřítomný, jsou omezené a čínská centrální vláda je v minulosti dokonce kritizovala. Právě v Rongchengu jsou lidé hodnoceni na základě svého chování. Pokud např. jedou autem a nezastaví u přechodu, přijdou o část bodů. Stejné platí při porušení nařízení a zákonů. Pokud však lidé třeba věnují svůj čas na dobrovolnickou činnost, body tím získají. Získat je mohou i včasným splácením půjček a dalšími aktivitami.
I když současný kreditní systém není ve většině míst Číny využíván způsobem, jakým jsme o něm na Západě přemýšleli, jednoho dne by tomu tak být klidně mohlo. Předvídat další kroky čínské vlády si totiž troufne jen málokdo. Přesto je zřejmé, že sociální kredit je pro určité režimy a jejich fungování nepochybně lákavým řešením.
Možná fungování sociálního kreditu změní technologie v čele s AI, možná se změní samotné politické směřování země. Ale je důležité vše hodnotit a vnímat na základě faktů, nikoli mýtů a senzacechtivých titulků.