V nadcházejících letech se do vesmíru chystá hned několik lidských posádek. Lidé se tak stále více zajímají o to, co se s člověkem stane, pokud ve vesmíru umře. Na tuto otázku nyní hledají odborníci co nejpřesnější odpověď.
Lidé cestují do vesmíru již více než 60 let. Za tuto dobu došlo k celkem 20 úmrtím. 14 z nich souvisí se dvěma velkými leteckými katastrofami – explozí raketoplánů Challenger (1983) a Columbia (2003) – zbývajících 6 pak tvoří dvě trojčlenné posádky misí Apollo 1 (1967) a Sojuz 11 (1971). Pouze poslední zmiňovaný případ však popisuje skutečné úmrtí ve vesmíru, jelikož kromě Sojuzu 11 zemřeli všichni kosmonauti ještě v zemské atmosféře. Kosmické agentury i soukromé společnosti však plánují další pilotované lety, a otázku toho, co se stane s tělem astronautů při úmrtí ať už ve volném vesmíru nebo na povrchu Měsíce či Marsu, kam se lidé v nejbližších letech vypraví.
Vesmírných misí i kosmických letů neustále přibývá. Jejich účastníkům pak hrozí řada nebezpečí. Zdroj: Pixabay
Přeprava těla na Zemi může trvat i roky
NASA má již nyní k dispozici protokoly pro případ, že by někdo zemřel na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), a totéž platí i pro lunární mise. Zatímco při úmrtí na ISS by přeprava těla ze stanice na Zemi byla otázkou pouze několika hodin, v případě úmrtí na Měsíci by to bylo několik dní. V případě smrti na povrchu Marsu je však situace trochu jiná. Pokud by na povrchu rudé planety k takovému incidentu došlo, tělo zemřelého by se na Zemi vrátilo nejspíš až se zbytkem posádky, tedy na konci mise. Ta může v případě průzkumu Marsu trvat i několik let. Do té doby by muselo být tělo uzavřeno v odděleném prostoru a ve speciálním vaku. Stálá teplota a vlhkost uvnitř vesmírného plavidla by podle lékařů pomohla tělo uchovat.
Co se s tělem stane při výstupu do vesmírného prostoru
Výše uvedené scénáře se vztahují pouze na případy úmrtí v přetlakovém prostředí, tedy na palubě vesmírné stanice či kosmické lodi. V případě výstupů z těchto prostor je pak kosmonaut chráněn svým skafandrem. Co by se ale stalo v případě, že by tuto ochranu neměl? Jedno je zřejmé. Smrt by nastala téměř okamžitě. Obrovský rozdíl v tlaku mezi prostředím a samotným tělem by zabránil plicím v nádechu. Tím, že by pak okolo astronauta panovalo vesmírné vakuum, tělní tekutiny by se začaly prakticky vařit, jelikož s nižším tlakem klesá i teplota varu kapalin. Protržení plic v důsledku okolního vakua by však bylo ve všech těchto případech téměř jistě skutečnou příčinou smrti . Scénáře na povrchu Marsu i Měsíce jsou pak víceméně obdobné. Měsíc totiž atmosféru prakticky nemá, v případě Marsu je pak tak řídká, že by byla situace podobná jako v otevřeném vesmíru.
V případě vstupu do otevřeného vesmíru bez skafandru hrozí kosmonautovi prakticky okamžitá smrt. Zdroj: Pixabay
Jistých změn by se pravděpodobně dočkal i samotný pohřeb
V případě úmrtí na povrchu Měsíce či Marsu se pochopitelně jeví jako jedna z variant provedení pohřebního obřadu přímo na povrchu daného tělesa. Jak se však ukazuje, byla by samotná realizace mnohem náročnější a komplikovanější, než se na první pohled zdá. V případě kremace by totiž bylo zapotřebí poměrně velké množství energie, které bude na nejbližších misích stále omezené množství. Pohřeb do země by pak mohl vést ke kontaminaci zkoumaného povrchu.
Situace se může změnit v dalších desetiletích, kdy budou obě vesmírná tělesa důkladněji prozkoumána. Lze však předpokládat, že se v budoucnu objeví konkrétní postupy i pro tyto scénáře. Komerční lety do vesmíru se totiž postupně stávají běžnou rutinou. Statistiky jsou navíc neúprosné, a šance na úmrtí ve vesmíru se bude s přibývajícími lety pouze zvyšovat.
