Představte si kojence, který ještě pořádně neumí sedět, ale denně se dívá na displej. Zní to jako přehánění? Podle nového průzkumu agentury STEM pro organizaci Zvedni hlavu a Nadaci O2 je to realita řady českých domácností. Výzkum oslovil přes tisíc rodičů dětí ve věku šesti měsíců až pěti let a výsledky prezentované na tiskové konferenci v březnu 2026 jsou přinejmenším k zamyšlení.

Celých 55 procent dětí mladších jednoho roku se podle svých rodičů pravidelně dívá na obrazovky. U dvouletých to číslo vyskočí ještě výš, 20 procent z nich tráví u displejů denně více než dvě hodiny. A předškoláci? Tam je situace ještě horší: 68 procent dětí ve věku tři až pět let stráví u obrazovky víc než hodinu denně, přičemž plných 42 procent přesáhne dvě hodiny. To říkají čísla z českých obýváků.

Kolik času u obrazovky už je moc? Foto: Freepik

Problém nezačíná ve škole. Tam se jen projeví

Mgr. Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2, která osm let spolupracuje se stovkami základních škol, to říká přímo: problémy s pozorností, spánkem a kyberšikanou nezačínají ve třídě. Ve třídě se pouze stanou viditelné. Příčiny sahají mnohem hlouběji, až k prvnímu kontaktu dítěte s technologiemi. A ten dnes přichází velmi brzy.

Výzkum se zaměřoval na jednoduchou, ale důležitou otázku: jak rodiče malých dětí, tedy dětí, které většinou ještě nemají vlastní zařízení, doma přistupují k digitálním technologiím? Výsledky ukazují, že obrazovky plní v rodinách velmi různé role. Nejčastějším důvodem jejich zapojení je situace, kdy rodič potřebuje chvíli pro sebe nebo musí něco zařídit, přiznává to 73 procent dotázaných. Třetina rodin pak popisuje sledování obrazovky jako společný rodinný odpočinek, což zní nevinně, ale v kontextu věku dětí stojí za pozornost. Odborníci však doplňují, že když už má mít dítě čas u obrazovky, právě společnost dospělých osob je zásadní a pozitivní.

Foto: Se souhlasem Nadace O2

Zarážející je jiná statistika: 37 procent dětí sleduje obrazovky samo. Nikoliv pod rodičovským dohledem, nikoliv jako společnou aktivitu, úplně samo. U dětí starších tří let je to dokonce 45 procent. Je přitom zásadní rozdíl mezi tím, zda dítě sleduje pohádku s rodičem, který komentuje děj a reaguje na otázky, nebo zda sedí samo před tabletem se zapnutým automatickým přehráváním na YouTube.

Co přesně děti sledují a kde

Nejoblíbenějším typem obsahu jsou pohádky a seriály. Ty sleduje na denní bázi naprostá většina dětí. Čtvrtina dětí ale konzumuje také krátká zábavná videa ve formátu Reels nebo Shorts na TikToku a Instagramu. To je návykový formát navržený tak, aby udržel pozornost dospělých.

Z platforem vede YouTube, který na denní bázi využívají téměř dvě pětiny domácností. YouTube Kids, tedy verze s filtrovaným obsahem, denně sleduje jen čtvrtina rodin. Zajímavé je, že více než polovina rodičů ji nevyužívá vůbec. Rodiče přitom přiznávají, že vhodnost obsahu nejčastěji posuzují sami podle vlastního úsudku, bez využití rodičovského zámku nebo externích doporučení.

40 minut jako maximum podle logopedů

Mgr. et Mgr. Barbora Richtrová, předsedkyně Asociace klinických logopedů České republiky, přinesla na tiskovou konferenci konkrétní číslo, které by si rodiče měli zapamatovat: pro děti ve věku tři až šest let je maximální doporučená denní dávka screentimu 40 minut. Nikoliv dvě hodiny, nikoliv hodina. Čtyřicet minut.

Při překročení dvou hodin pasivního sledování se podle dostupných dat začíná projevovat vliv na jazykový vývoj. Přesycení stimuly, narušení spánku, zhoršení pozornosti a zvýšené riziko krátkozrakosti. To všechno jsou konkrétní rizika, která logopedi a pediatři dokumentují. Nejde o moralizování, jde o fyziologii vyvíjejícího se mozku.

Foto: Se souhlasem Nadace O2

Na druhou stranu Richtrová uznává, že kvalitní program může být vhodným doplňkem terapie nebo domácího vzdělávání. Technologie tedy nejsou jednoznačný nepřítel, záleží na obsahu, délce a přítomnosti rodiče.

Nezakazovat, ale regulovat a vychovávat

Možná nejpřesnější část průzkumu se týká rodičů samotných. 57 procent z nich si uvědomuje, že jsou pro dítě vzorem v zacházení s technologiemi, a snaží se tomu přizpůsobit své chování. Ale 36 procent to ví a nedaří se jim to změnit. A 17 procent rodičů dává dítěti mobil, aby lépe usnulo, přesně ten scénář, který odborníci považují za nejproblematičtější.

Jasná většina rodičů (84 procent) souhlasí, že je nutné děti aktivně učit rozumnému používání technologií. Přitom 61 procent rodin buď vůbec nemá stanovený denní limit sledování, nebo se jim ho nedaří dodržovat. Je to trochu jako říct, že cukr není zdravý, ale sladkosti doma mít vyložené neustále na stole. Teorie a praxe se v tomto tématu rozchází výrazněji než kdekoliv jinde.

Foto: Se souhlasem Nadace O2

Prof. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D., předseda České pediatrické společnosti, v tomto kontextu prezentoval nové doporučené postupy, na jejichž přípravě spolupracovalo přes deset institucí včetně Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství a Policie ČR. Klíčová teze zní: nezakazovat, ale vychovávat a regulovat. Rodič jako pozitivní příklad. Výuka zodpovědného chování online. Pohyb, spánek a interakce s reálným světem jako nenahraditelné pilíře zdravého vývoje.

Co z toho vyplývá pro rodiče

Data z průzkumu ukazují jednu věc velmi jasně: v domácnostech, kde je starší sourozenec ve věku šest až deset let, jsou limity stanoveny a dodržovány výrazně častěji. Rodiče se jednoduše naučí, co funguje, až přijde druhé dítě. U prvorozených to bývá metodou pokus-omyl.

Co mohou dělat rodiče? Foto: Redakce inSmart.cz

Nadace O2 proto spouští platformu na webu o2chytraskola.cz, kde rodiče najdou tzv. Desatero digitálně zdravého rodičovství, podcasty s odborníky i praktické tipy. Zájemci se mohou přihlásit také na webinář „Malé děti a obrazovky“, který proběhne 8. dubna 2026.

Čísla z průzkumu nejsou důvodem k panice. Jsou důvodem k zamyšlení…

Zdroj: Nadace O2, TK O2