Jsou tomu 3 roky, co beze stopy zmizel let číslo 370 společnosti Malaysia Airlines. 8. března při letu z Malajsie do Číny se letadlo odchýlilo z plánované trasy a ztratilo se z radarů nad Andamanským mořem. Let MH 370 se pravděpodobně zřítil se všemi 239 pasažéry na palubě někam do Indického oceánu. I přes rozsáhlou pátrací akci se nepodařilo najít černou skříňku, takže okolnosti této tragédie jsou stále obestřeny tajemstvím.

Nepříjemným faktem zůstává, že letadla se z radarů ztrácejí poměrně často. Když sedíte v letadle a díváte se na monitor, ukazující vaši současnou polohu nad oceánem nebo pólem, je pravděpodobné, že znáte svou pozici lépe než řízení letového provozu. To se nyní změní.

Ředitel firmy Iridium, která vyvíjí satelitní technologie, minulý týden na konferenci oznámil, že poprvé v historii bude možné sledovat polohu všech letadel, včetně těch nad oceány a póly.

Letadla už nebudou mizet z dosahu radarů

V lednu společnost Iridium vypustila prvních 10 z plánovaných 66 satelitů, které budou jako první na světě schopné kontinuálně sledovat pozici, rychlost a nadmořskou výšku letadel nad celým zemským povrchem. Celý systém bude plně funkční nejdříve koncem roku 2018, nicméně 2 satelity už začaly před několika týdny posílat data.

Během jedné hodiny satelit zachytil 17 tisíc letadel. Denně je po celém světě uskutečněno kolem 100 000 letů z více jak 9 000 letišť

Firma Aireon, která družice vyrobila, sdělila, že jeden satelit během prvních 62 hodin zachytil pozici 17 tisíc letadel. I těch, které přelétaly nad oceány a oblastmi, kam běžné letecké radary nedosáhnou.

Letadla už pro radary nebudou neviditelná

Piloti používají ke sledování své pozice GPS. To ale ještě neznamená, že jejich polohu zná i letový dispečer. Radar zjišťuje polohu tak, že vysílá pulzy radiových vln a měří dobu, kdy se signál, odražený od letadla, vrátí. To ovšem funguje pouze v případech, kdy je letadlo v „zorném poli“ a signálu nebrání hory či jiné překážky. Radar má také omezený dosah, tudíž pro něj letadla nad oceány zůstávají v podstatě neviditelná.

Zhruba před 15 lety začalo řízení letového provozu používat pozemní stanice ADS-B (neboli Automatic Dependent Surveillance-Broadcast). Ty zachycují GPS signál z letadel a vysílají informace o pozici letovým dispečerům a dalším letadlům.

Tyto přijímače o velikosti malé ledničky už nyní pomáhají lokalizovat letadla. Americká federální letecká správa (Federal Aviation Administration) si je oblíbila natolik, že od roku 2020 bude vyžadovat instalaci vysílačů do každého letadla. Bohužel ADS-B mají podobné nedostatky jako radary. Za jasného počasí mají dosah jen kolem 460 kilometrů na letadla ve výšce 8500 metrů.

V tuto chvíli letová kontrola přesnou polohu často nezná, jen ji odhaduje

Capezzuto potvrzuje, že sledovat letadla nad oceány je v současnosti prakticky nemožné. Letoví dispečeři přesnou polohu neznají, pouze ji odhadují z letového plánu nebo hlášení pilotů. Jenže odchylky od letového plánu jsou na denním pořádku.

Když se ADS-B přijímače umístí do satelitů na oběžné dráze, nebude signálu nic překážet v cestě. Budeme tak mít celkový obraz všech letů nad povrchem Země. Poté, co družice zachytí signál z letadla, okamžitě ho přepošlou dispečerům. Zaměření potrvá pouhé 2 vteřiny.

Létání bude díky systému rychlejší a ekologičtější. Proč?

Satelity vybavené zařízením ADS-B by sice nezachránily let MH370, neboť jeho GPS vysílače se během letu zničehonic vypnuly. Nicméně bezpečnost letecké dopravy se s nasazením systému určitě zlepší. A pokud už k nehodě dojde kdekoliv na světě, bude pro pátrací týmy snazší najít vrak a nehodu objasnit.

Kromě toho nový systém přináší další výhody. Capezzuto vysvětluje, že letové trasy byly doteď plánovány tak, aby letadla byla po cestě na dosah radarů. Díky ADS-B umísteným v družicích budou moct letadla využít kratších cest mezi body A a B.

Vyšší přesnost a spolehlivost pak umožní letadlům bezpečně prolétávat blízko sebe. Nyní musí být minimální odstup mezi letadly nad oceánem alespoň 148 kilometrů. Když budou všechna letadla vybavena ADS-B, může se odstup snížit na 28 kilometrů. Díky tomu bude možné umístit více letadel na ideální letovou trasu, takže se ušetří čas, palivo a sníží se negativní dopad na životní prostředí.

Letecký inženýr Karen Marais z Purdueovy univerzity odhaduje, že kolem roku 2025 se ročně ušetří 128 tisíc tun paliva jen v oblasti severního Atlantiku.

První testy jsou mimořádně úspěšné

Přestože síť satelitů ještě není zcela připravená, společnost Aireon začíná testovat sledování i se zákazníky, kterými jsou letoví dispečeři z Islandu, Kanady, Irska, Jižní Afriky a dalších zemí. Ti dostanou příležitost se systémem seznámit svůj personál a přizpůsobit procesy tak, aby s novou technologií dobře spolupracovali.

V nedávném testu Kanadská letová správa (Nav Canada) vyzkoušela sledování letu přes odlehlé části země. Let CRJ-200 odstartoval v Ottawě a zamířil severně do města Iqaluit, poté přes Yellowknife západně do Whitehorse. Ron Singer z Nav Canada potvrdil, že část letu procházela územím, kde obvykle není žádná letová kontrola.

Pokaždé, když satelit prolétal nad letadlem, tedy zhruba každých 100 minut, sledoval Aireon polohu letadla s obdivuhodnou přesností. Až budou na oběžné dráze všechny družice, bude možné sledovat libovolné letadlo nepřetržitě.

Další satelity budou sledovat provoz už v červnu, celkem jich bude 66

Iridium plánuje vypustit další várku satelitů společnosti Aireon už v červnu. Firma doufá, že kompletní systém 66 družic bude funkční koncem příštího roku. To je ovšem velmi optimistický odhad, neboť vypouštění satelitů obvykle nabývá zpoždění.

Původně měla první skupina družic startovat už v roce 2015 a systém plně fungovat od roku 2017. Havárie raket společnosti SpaceX ale celý projekt opozdily. Aireon věří, že jakmile budou satelity na oběžné dráže, systém ADS-B přijímačů změní způsob, jakým jsou lety řízeny.

Až bude všech 66 satelitů v provozu, uvidí dispečeři celý svět jako na dlani.