Naprostá většina objektů shoří v atmosféře Země, několik stovek drobných meteoritů však každoročně cestu z vesmíru na povrch planety přežije. Dron poháněný pokročilými algoritmy by je v budoucnu měl být schopen vyhledávat autonomně.
Většina meteoritů se v atmosféře roztaví a vypaří; ty, co cestu přežijí, jsou obvykle dosti malé. Nejen, že se špatně hledají, ale často se k nim ani nejde dostat – dopadnout do oceánu, těžko přístupných míst nebo se zkrátka neví, kam přesně dopadly. Ani s nejmodernějšími přístroji není nacházení meteoritů nic snadného.
Technologie jako Dopplerův radar však pomáhají, a stále častěji tak alespoň dokážeme zaznamenat, že objekt úspěšně přečkal průlet atmosférou. Nejnověji by v hledání meteoritů mohly pomoct drony vybavené pokročilým strojovým učením.
Úspěšně neúspěšný pokus
Algoritmy se v posledních letech zlepšují velice rychle. Hluboké učení, zvýšení výkonu hardwaru a výrazně zlepšené snímače dělají z dronů užitečné společníky.
Navzdory časté představě nejsou meteority nijak velké; většinu lze snadno přehlédnout. Výjimky existují, ale jsou dosti vzácné. Zdroj: Pixabay
Tým vědců z několika amerických univerzit, mezi nimi University of California, využili k tréninku dronu několik různých konvolučních neuronových sítí.
Jak to v praxi funguje? Po zadání předpokládaného místa dopadu meteoritu dron systematicky obletí širší okolí, nafotí obrovské množství fotografií a ty poté pomocí umělé inteligence protřídí – a vybere ty, na nichž by se mohl případný meteorit (nebo jeho část, meteority se velmi často rozpadnou na několik menších dílů) nacházet.
Koncept takového autonomního dronu výzkumníci několika vyzkoušeli, naposledy v Nevadě u Walker Lake, kde v roce 2019 menší meteorit dopadl. Dron v tomto případě vybral z fotografií řadu nesprávných, kde na snímcích byly zkrátka jen různě se povalující kameny, pro vědce však přesto šlo o úspěch.
Budoucnost patří dronům
Výsledky experimentů blíže nastínili ve studii publikované v magazínu Meteoritics & Planetary Science.
Největší problém při tvorbě algoritmu měli programátoři s vytvořením vhodného datasetu, na němž se bude dron učit. Protože meteorit může dopadnout v podstatě kamkoliv, je velmi obtížné vytvořit dostatečně robustní dataset. Počet snímků je naštěstí velký, takže tento problém nakonec tým překonal.
„Mnohovrstevnatý“ úlomek meteoritu. Zdroj: Carl Agee, Institute of Meteoritics, University of New Mexico, editace MIT News
Počítají také s tím, že algoritmy dronu budou postupem času dále vylepšovat s tím, jak s misemi v terénu získají dodatečné informace – a také další trénovací snímky.
Studováním meteoritů, nehledě na jejich velikost, se vědci mohou dozvědět něco o jejich složení. Obzvláště v případě, kdy se meteorit najde krátce po dopadu, představují úlomky materiálu zlatý důl informací.
Zdroj: Arxiv, via UniverseToday
