Mikroplasty v současnosti představují jedno z největších rizik pro životní prostředí. Jejich komplexní struktura navíc podle všeho propůjčuje mikroorganismům nebezpečnou vlastnost rezistence, díky které proti nim přestávají působit stávající léky.
Když byla v druhé polovině 20. století zahájena masivní produkce plastových výrobků vyvážených do celého světa, asi jen málokdo mohl tušit, jak velký ekologický problém se z tohoto na první pohled zázračného materiálu stane. Hlavní kámen úrazu byl totiž odhalen teprve v roce 2004, kdy bylo zjištěno, že již od 60. let se do oceánů uvolňují takzvané mikroplasty, které v průběhu nadcházejících dekád postupně kontaminovaly prakticky veškeré přírodní zdroje vody.
Jaký vliv mají mikroplasty na bakterie
Vědci se v posledních letech snaží detailněji zkoumat celkové dopady šíření mikroplastů nejen na naši planetu, ale i na nás samotné. Nedávná studie publikovaná v časopise Applied and Environmental Microbiology se například pokusila najít vodítko mezi mírou znečištění mikroplasty a antimikrobiální rezistencí (AMR), která je rovněž na vzestupu. Výzkumníci za tímto účelem použili různé typy běžně se vyskytujících plastů, včetně polyethylenu, polypropylenu či polystyrenu. Velikost částic jednotlivých polymerů se pohybovala od 10 do 500 mikrometrů, což zhruba odpovídá rozměrům těla bakterií.
O mikroplastech toho zatím nevíme příliš mnoho, jejich přítomnost všude kolem nás je však nepopiratelná. Foto: Freepik
Plasty byly následně spolu s několika druhy antibiotik inkubovány v kultivačním médiu obsahujícím E. coli. Průběžným měřením minimální inhibiční koncentrace (MIC), tedy limitu koncentrace nutného k zamezení bakteriálního růstu, se vědcům podařilo prokázat, že zde skutečně dochází k posílení rezistence mikroorganismu vůči antibiotikům. Mikroplasty tedy zvyšují riziko toho, že dosavadní antimikrobiální léčba stane neúčinnou.
Mikroplasty by měly získat větší pozornost, varují výzkumníci
Výše citovaná studie se od předchozích výzkumů liší právě tím, že zohledňuje roli mikroplastů jakožto kontaminantů běžně přítomných v životním prostředí. Měření navíc ukázala, že přínos této rezistence je poměrně významný, stabilní a AMR zůstává zachována i po odstranění jak mikroplastů, tak samotných antibiotik z mikrobiálních linií.
„To zpochybňuje představu, že mikroplasty jsou pouze pasivními nosiči rezistentních bakterií, a zdůrazňuje jejich roli aktivních ohnisek pro vývoj antimikrobiální rezistence,“ uvádí Neila Gross, která je korespondenční autorkou studie.
Bakterie E. coli mohou částice mikroplastů využít ke zvýšení vlastní antimikrobiální rezistence. To může představovat problém pro současná léčiva. Foto: Unsplash
Vědcům se dále podařilo zjistit, že nejvyšší úrovně AMR vzorky E. coli dosahovaly v přítomnosti polystyrenu, který se využívá k výrobě obalových či tepelně izolačních materiálů. Klíčovým mechanismem vzniku rezistence pak byla tvorba biofilmu, tedy složité bakteriální struktury vykazující odolnost prakticky vůči všem vnějším vlivům. Autoři práce upozorňují, že tématikou znečištění mikroplasty se bude nyní nutné se více zabývat kvůli ochraně nejen naší planety, ale i zdraví celé lidské populace.
