NASA oznámila investici více než 2 milionů dolarů do vývoje nového konceptu solárních plachetnic.
Díky konceptu difrakčních solárních plachet by NASA – teoreticky – mohla na oběžnou dráhu kolem Slunce dostat skupinu kosmických plavidel. Podobně jako lodě využívají vítr k pohybu kupředu, solárních plachty využívají sílu slunečního záření k pohonu po vesmíru. Velké plachty vytvořené z reflexního materiálu umožňují (zjednodušeně) využít energii fotonů k pohybu.
Plachetnici technicky nepohání sluneční vítr samotný, ale elektromagnetické záření.
Lepší manévrování a mise ke Slunci
Současné návrhy solárních plachetnic spoléhají na velké a velmi tenké plachty; pohybově jsou navíc limitované směrem, kterým sluneční paprsky proudí.
Myšlenka solární plachty není nová, poprvé nad ní před více než 400 lety zauvažoval sám Johannes Kepler při pozorování komet a jejich chvostů. NASA v 70. letech plánovala hned několik misí.
Umělcova představa o solární plachetnici poháněné difrakčními plachtami. Zdroj: MacKenzi Martin, NASA/JPL-Caltech
Difrakční solární plachty by naproti tomu umožnily světlo „ohnout“ dle potřeby. Manévrovatelnost by se výrazně zlepšila, energetická efektivita by přitom zůstala vysoká.
Difrakční solární plachty nemusí být sci-fi
Difrakční plachty jsou moderní vizí aplikovanou na dávný nápad – solární plachty, popřípadě plnohodnotná solární plavidla, se objevovaly i ve velmi starých sci-fi dílech, fanouškem byl například Jules Verne. Při vhodné aplikaci by ale mohly solární plachty sloužit praktickému účelu, obzvlášť u delšího mezihvězdného letu. O Slunci toho ale stále víme tak málo, že jakákoliv možnost bližšího pozorování by vědcům otevřela dveře vstříc spoustě nových objevů či potvrzení stávajících teorií.
Financování difrakčních solárních plachet patří mezi rizikovější projekty NASA, které agentura obvykle označuje jako Innovative Advanced Concepts (NIAC).
Finance poputují především na testování materiálů a konceptu samotného v laboratorních podmínkách na Zemi. Potenciální mise je vzdálena mnoho let, pokud na ni vůbec kdy dojde.
Solární křižník
Zároveň nejde o první projekt využívající solárních plachty, které NASA testuje. Až se na Měsíc vydá mise Artemis I., její součástí bude NEA Scout, malé plavidlo poháněné právě solárním plachtovím. Stroj má mimo jiné potvrdit možnost realistického využití technologie.
Později, v roce 2025, chce NASA otestovat Solar Cruiser: „Solární křižník“ by měl pomocí solárních plachet plout směrem ke Slunci, opět půjde především o důkaz užitečnosti technologie.
Slunce je základem celé naší existence, přesto toho o něm víme trestuhodně málo. Zdroj: NASA/GSFC/SDO
Na solárních plachetnicích pracují i některé nevládní instituce, v roce 2019 kupříkladu americká neziskovka Planetary Society vyvinula a úspěšně dostala do vesmíru LightSail 2, plavidlo, které sluneční energii využívá na oběžné dráze Země.
Solární plachty jsou jednou z mála technologií, které by potenciálně mohla být využitelná pro překonání větších vzdáleností v kosmu. První úspěšně vypuštěnou sluneční plachetnicí byl IKAROS od JAXA v roce 2010.
