Nový vhled do tajemství života neandrtálců přináší nová mezinárodní studie publikována v časopise Nature. Tato studie předkládá výsledky zkoumání starověkého DNA nalezeného v zubním kameni neandrtálce žijícího asi před 40 tisící lety ve střední Evropě.
Jsou to mikroby a potraviny přilepené na zuby dávných hominins, co otevírají vědcům okno do minulosti. Sekvenace DNA zubního kamene pomohla vyspecifikovat podrobnosti o stravě, způsobu života a zdravotním stavu našeho nejbližšího vyhynulého příbuzného.
„Jejich chování a strava vypadá mnohem složitější a zároveň bližší nám v mnoha ohledech,“ uvádí profesor Alan Cooper (University of Adelaide’s Australian Centre for Ancient DNA). Nemocný neandrtálec věděl, že žvýkáním kůry z topolu, který obsahuje chemické látky související s aspirinem, uleví jeho bolesti.
Obecně se dá konstatovat, že neandrtálci měli dobré znalosti léčivých rostlin a hlavně jejich užitku při zmírnění bolesti například zubů nebo žaludku. Vše nasvědčuje tomu, že s trochou nadsázky uměli aplikovat antibiotika dávno předtím, než byly léky vyvinuty v moderní době.
„Použití antibiotik bylo velmi překvapivé, protože to je více jak 40 tisíc let, než jsme vyvinuli penicilin,“ dodává dále profesor Cooper.
Výzkum také předkládá nové podrobnosti o stravě neandrtálců. Neandrtálci z jeskynního masivu v Belgii byli takřka ortodoxní masožravci, naproti tomu jiní žijící jižněji ve Španělsku byli z velké části vegani, kdy holdovali převážně mechům, kůře a piniovým oříškům.
Výzkum bakterií, které žily v ústech neandrtálců, pomáhají také odkrývat, jak se měnila mikrobiální flóra v průběhu času. V tomto procesu, po rekonstrukci nejstarší mikrobiální genomu po sekvenování, byly nalezeny bakterie úzce odkazující na onemocnění dásní, a to před více než 48 tisíci lety. Samotný sběr bakterií v ústech dávných populací se zdá být spojený také s množstvím masa ve stravě.
„Toto mimořádné okno do minulosti nám poskytuje nové způsoby, jak zkoumat a pochopit naši evoluční historii přes mikroorganismy, které žily v nás a s námi,“ dodává profesor a spoluautor studie Keith Dobney (University of Liverpool).
