Že zmizí, že nezmizí, že je velmi vážný, že je vážný jen pro lidi s rizikovými faktory, že brzy bude vakcína, že vakcína nebude, že je to jen horší či lepší chřipka, že to vůbec není chřipka, že roušky mají smysl, že jsou roušky k ničemu – a takto nediskutují jen laikové, ale leckdy i odborníci a lékaři.

Tisíce zpráv, informací a údajů k nám létají každý den. Každý má svůj názor na pandemii koronaviru SARS-CoV-2019 způsobující nemoc Covid-19. Většina ho také velmi ráda sdílí.

• Co se v době koronavirové změnilo?

Výsledkem je totální zmatení, které vede k tomu, že nevíme, co si máme myslet a co je vlastně pravda. Reálnou skutečnost neví pravděpodobně nikdo, neboť chování virů není zrovna snadno předvídatelné a situace, která nastala nyní, je bezprecedentní v moderní historii; srovnatelná snad jen pandemiemi během první světové války a po ní, jenže to je více než století, kdy byl svět ještě hodně jiný.

Bezprecedentní situace

Internet nám dává snadný přístup k informacím, což je jeho největší pozitivum, které pomáhá ve vzdělávání, v učení, v posunu a pokroku lidstva jako celku.

Nese s sebou ovšem rizika, která se naplno projevují právě nyní. Možnost sdílet svůj názor kdykoliv a k čemukoliv lze obecně považovat za pozitivní jev, jenže nelze ignorovat negativa. A těmi je to, že je zkrátka člověk ve finále informacemi přehlcen a už vůbec netuší, co si myslet.

Pohybuji se v několika skupinách, které pravidelně o koronaviru debatují, často i na relativně vysokém, datově založeném základě. Dochází ke shodě? Ani zdaleka, když už se jedinci shodnou na datech, neshodnou se na jejich výkladu. Někdy se shodnou na výkladu, ale poté z toho vyvodí jiné důsledky.

Ne, ani přesná data (která jsou v tomto případě navíc často nepřesná) a exaktní vědy nám nedokážou dát přímé a pravdivé informace, které hledáme – protože je zatím ještě neznáme. Snažíme se předvídat budoucnost, ještě ta se ještě nestala. Doufáme, že pomocí dat, informací, předchozích zkušeností a pomoci počítačů dovedeme určit, co se stane.

Ale problém je, že to není tak jednoduché.

Nepodlehněte informační válce, buďte sebevědomí

Nechci tento článek strukturovat jako nějaké rozhodčí řízení nad tím, co je pravda a co není – o fake news a dezinformacích už jsme toho napsali hodně, a to stále platí. Pořád je dobré spoléhat na ověřené, kvalitní zdroje a nebrat vážně okrajové, populistické deníky, jejichž cílem je zlehčovat či naopak děsit (v našem prostředí častěji zlehčovat, či tvrdit, že celá pandemie je jen jakési mezinárodní spiknutí – což je nesmysl).

Když už se nezvládneme orientovat ve všech možných skutečnostech jedné problematiky – a to už pomalu skutečně přestává být možné – zbývá nám jedno: raději být opatrný než lehkomyslný. Co tím můžeme asi tak ztratit? Svobodu? Schopnost samostatného smýšlení? Ale no tak. O nic takového se vůbec nejedná, jde o prostou ochranu sebe, ostatních a o prevenci. Nepodléhejme informační válce. Možná rouška nemá takový význam, možná má. Co ale ztratíme tím, když si ji do přeplněných prostor či dopravních prostředků vezmeme? Nedělme lidi na „rouškáře“ a ty ostatní – všichni jsme jen lidi, kteří se snažíme prožít psychologicky nelehké období tak, jak nejlépe umíme, každý po svém. Není prospěšné dělit se na skupiny, bojovat proti sobě navzájem. Více, než kdy jindy, bychom se teď měli podpořit a pomáhat si. Češi zrovna tohle umí dobře.

To, že si na sebe vezmu roušku, znamená prostě a jen jedno jediné: Že jsem se rozhodl být opatrný a chránit naše zranitelné nebo starší spoluobčany, kteří jsou ohroženi novou, nepříliš dobře prozkoumanou nemocí. To je všechno. Proč něco takového neudělat? Nemusíte nosit roušku, protože vám to „nařizuje vláda“. Můžete nosit roušku proto, protože jste ohleduplní. Nemusíte nosit roušku, protože „jste vyděšení médii“. Můžete nosit roušku proto, protože nehodláte podcenit situaci.

Až takhle jednoduché to může být. Nechci to zjednodušit jen na roušku, protože je pouze symptomem celé situace; takhle se diskutuje o každé jednotlivé maličkosti, která s Covidem souvisí. Přitom řešení skutečně je prosté: Opatrnost, ohleduplnost, ochota trochu omezit své pohodlí proto, abychom se viru co nejrychleji zbavili a naučili se s ním pracovat tak, aby nás pokud možno neomezoval. První šanci, kdy bylo možné se viru zbavit, jsme propásli. Ale všem nadějím konec skutečně ještě není.

Komentář