Polopravda horší lži: Jak rozpoznat lež a manipulaci s informacemi na internetu?

V době, kdy je dostupné neuvěřitelně velké množství různých dat, statistik a zdrojů, je stále těžší nejen tyto informace třídit, ale také rozpoznat, zda jsou podány opravdu nezávisle, neupraveně a ve správném kontextu.

Nikdy není otázka fact-checkingu, tedy ověření informací nejlépe z několika důvěryhodných zdrojů, tak důležitá jako v předvolebním období. Sociální sítě umožňují snadné sdílení hoaxů a lží, které se díky relativní oddělenosti společenských kruhů, jež si kolem sebe přirozeně vytváříme, vesele šíří dál.

Jak však spolehlivě rozpoznat, co je pravda a co je manipulace? A jde to vlastně vůbec?

Dezinformace podvádí, útočí a obviňují. Prvním a jednoznačným indikátorem lživé zprávy bývá nedůvěryhodný zdroj. V České republice je poměrně početné číslo webových stránek, které jsou známé pro šíření neověřitelných, z kontextu vytržených nebo zkrátka nepravdivých informací; existují servery specializované na jejich vyhledávání (kupříkladu neovlivní.cz Sabiny Slonkové), avšak rozpoznat je může i sám uživatel.

Hoaxy jsou řetězově šířené poplašné nebo dezinformační zprávy, jejichž primárním znakem je důraz na další šíření a agresivní útok na obavy nebo emoce čtenáře“

Základním stavebním kamenem těchto webů je kladení důrazu na „alternativní pravdu“ nebo „skutečnou pravdu“, kterou tvrdí, že přináší; některé se zabývají politickým lobby, jiné šíří proruskou propagandu. Vyhraněnost vůči mainstreamu je pro dezinformační stránky typické; útočí na ego člověka, přesvědčují jej o tom, že jen hlupák může věřit běžným zprávám a že pravda je skrytá, jiná a poznají ji jen skrze zmíněný portál

Dalším jasným náznakem nedůvěryhodnosti je nulová transparentnost těchto stránek, nemožnost dohledat majitele a často ani autory.

Myslete kriticky a ověřujte si zdroje informací

Dezinformační weby také nepracují se zdroji, nebo s nimi pracují velmi špatným způsobem; odkazy uvnitř textu buď neexistují, nebo se jedná o čistou reklamu, případně odkazují na jiné propagandistické stránky; to se děje často kupříkladu u prokremelských webů.

Legitimitu těmto portálům dávají sami uživatelé. Sdílením falešných zpráv a jejich rychlým šířením se postupně nejen k horšímu transformuje veřejná diskuze (nikdo se nemýlí rád, obzvláště, pokud se zjistí, že věřil očividné nepravdě; brání se, útočí a splňuje tím účel falešné zprávy), ale dezinformace také proniknou mezi další recipienty, kteří jim kvůli důvěře ve sdílející osobu mohou začít věřit bez hlubšího ohledání zdrojů. Problémem je přebírání falešných zpráv i u politických a jiných elit, k nimž mnozí vzhlíží.

Fact-checking je jednou z nejdůležitějších schopností digitálního věku – odhalit pravdivé zprávy mezi záplavou lží vyžaduje vědomou snahu.“

Co se týče politiky, právě v ní je šíření polopravd, manipulativních vyjádření a špatných dat zcela běžné; jejich ověřování se naštěstí věnují nezávislé entity, z nichž nejvýznamnější je Demagog.cz. Pochází veřejná vyjádření politiků obzvláště z televizních a jiných diskuzí a následně podrobně jejich tvrzení analyzuje; výsledky jsou často velmi zajímavé. Ani demagog však nemusí být bezchybný a ani být nemůže – s nadhledem přistupovat i k podobným seriózním webům je dobrý nápad; lež nebo nejasnost může zaútočit odkudkoliv. Přemýšlet nad přijatým sdělením nehledě na jeho zdroj je základem příjmu informací v dnešní době.

Útoky na čtenáře jako každodenní realita dezinformátorů

Další znaky lživých zpráv už tak jednoznačně rozpoznatelné nejsou – dezinformátoři nejsou žádní hlupáci a pomocí jednoduchého sociálního inženýrství jsou schopni čtenáře atakovat na nejcitlivějších místech. Velmi běžná je senzacechtivost, využívání představy, že „takhle jednoduché to být přeci nemohlo“; podobný způsob akcentace přenášené informace využívají i konspirační teorie, které do oblasti dezinformací rovněž spadají a mnohdy je doplňují.

Standardní je také nalezení imaginárního nepřítele – často Spojených států, jindy konkrétních politiků nebo establishmentu jako takového, ale může se jednat skoro o cokoli či kohokoli, třeba vysokoškoláky; atak na menšinové skupiny obyvatelstva, kteří nepatří mezi běžné čtenáře dezinformací a/nebo z principu kladou důraz na pečlivý rozbor informací, je velmi běžný.

„Hlavním nepřítelem dezinformátorů je vzdělanost.“

Jak se dezinformacím bránit? Někdy to není snadné, ale velmi dobrým pravidlem, které mimochodem funguje i u třídění informací v reálném životě, je určitá míra skepse. Nepřijmout okamžitě podaná fakty, ale pochybovat o jejich nátuře, vyžadovat podklady a zdroje a také uvažovat o kontextu, v jakém se informace vyskytuje.

Vyžaduje to vědomou snahu – nelze jen procházet internet, přečíst si to a to, automaticky vše přijmout a přesunout se dál. Dohledání zdrojů či kladení otázek je náročné, nicméně nakonec se vyplácí; jen pokud má člověk skutečné informace, může se rozhodovat dle vlastního vědomí a svědomí a není jen loutkou v rukách dezinformátora.

Se vzdělanou společností se hůře manipuluje. Sdílejte tento text na svých sociálních sítích a pomozte nám bojovat proti lživým a nenávistným informacím na internetu.

Komentáře

Upozornit na
avatar
wpDiscuz
Blockchain a kryptoměny Chytrá domácnost Chytrá města Chytrá zábava Chytrá zařízení Chytré aplikace Chytré automobily Chytré technologie IoT Průmysl 4.0 Tiskové zprávy
Je libo ledvinu či nebo nové ucho? Proměnu lékařství a medicíny slibuje 3D biotisk
Elektrický kamion od Tesly má autopilota, 4 motory a při brzdění dobíjí baterie
Jak doopravdy vypadá Jupiter? NASA zveřejnila nejdetailnější fotografie v historii