Stav českého mobilního trhu je tristní – v porovnání s ostatními státy Evropy v průměru voláme velice draze i přes často nižší mediánové platy a menší území, jaké musí operátoři pokrýt (byť na složitost jeho pokrytí si často stěžují). To dokazují například statistiky webu DFmonitor.
Neomezený limit na přenos gigabytů dat v tarifu má třeba Dánsko, Litva, Chorvatsko, Finsko, Irsko, ale také Slovensko (čtvrtý operátor Swan). Dobrá, neomezený limit obvykle znamená 100 Gb měsíčně, ale to je zcela dostačující pro potřeby téměř každého uživatele. Hůř je na tom kupříkladu Řecko nebo Maďarsko, což však není důvod k radosti.
Všechny tyto nabídky stojí 30 nebo méně euro. To u nás dostaneme za přibližně 29 euro nejlépe kolem 5 gigabytů dat, jak potvrzuje i podrobnější statistika opět přímo na analytického webu.
Tam lze nahlédnout i na další zajímavé statistiky – například se na trojici koláčových grafů, které ukazují procenta zákazníků operátorů a objem přenášených dat. Nápadně vyrovnané, stejně jako ceny nejlepších tarifů, které jsou rovněž velice podobné.
Obdobná situace není jen naším specifikem, ale vyskytuje se třeba i v sousedním Německu, kde je shodou okolností zcela stejná sestava operátorů: T-Mobile, Vodafone a O2. Za jeden gigabyte zaplatí Němci v průměru o něco méně, ale nejde o nijak závratný rozdíl.
Oligopolního chování si všímají mnozí
Spotřebitelský měsíčník dTest, který se na testování výrobků a služeb specializuje dlouhodobě, se v červenci ohledně oligopolu mobilních operátorů obrátil na Evropskou komisi a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
„Předražené telekomunikační služby, podobné ceny tarifů u všech tří velkých operátorů nebo neexistence konkurenčního boje o zákazníky z řad spotřebitelů. To jsou skutečnosti, které mohou ukazovat na jednání operátorů ve vzájemné shodě, porušující pravidla hospodářské soutěže. Proto jsme se dnes obrátili na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropskou komisi s podnětem k prošetření této věci,“ píše se v perexu na webové stránce časopisu.
DTest dále uvádí další velmi silná obvinění na adresu všech tří operátorů, kteří drží absolutní majoritu trhu – celkem 96,4 %. Není divu, neexistuje další volné a použitelné frekvenční pásmo, operátoři si tak mohou vskutku dělat, co chtějí. Na výběr zákazník moc nemá.
Virtuální operátoři situaci řešit nemohou, ne sami – data ostatně kupují od těch velkých, síťových. Věci může pomoci změnit například novela Zákona o elektronických komunikací, případně zmiňovaný ÚOHS.
Jediný zbývající, kdo může věc skutečně ovlivnit mimo zmíněných regulatorních orgánů, je tak Český telekomunikační úřad (ČTÚ).
A jak se zdá z této nedávné tiskové zprávy, po mnoha a mnoha letech (studie a novinářské texty mluvící o oligopolu sahají do roku 2011 i dříve) si třeba konečně problémů povšimne a začne je řešit – místo nedávného postěžování si na šedé operátory, což je oproti možné kartelové dohodě nebo cenového následování zcela zanedbatelný problém.
Nezbývá než čekat a věřit, že se díky stížnostem zákazníků, analytickým studiím a mediálnímu pokrytí začne konečně něco měnit a dočkáme se takového objemu dat za takovou cenu, jaká bude odpovídat Evropě. A možná se tak s rozpačitým úsměvem dotáhneme na úroveň našeho východního souseda…
