Stále více lidí si navyklo dostávat zboží z e-shopů přímo domů; dlouhodobý trend ještě výrazně urychlila pandemie Covidu-19.
I u nás jsou online nákupy nadmíru populární. Košík či Rohlík rychle rostou, elektroniku už většina lidí kupuje na e-shopech jako Alza nebo CZC, pro nábytek najede na stránky IKEA a pračku koupí třeba v Mallu.
Šetření jako motivace
Celá tato logistická mašinérie zaměstnává hodně lidí – skladníky, řidiče, interní marketingové pracovníky a podobně. Ačkoliv zaměstnanost je dobrá věc, základním pravidlem firem je šetřit peníze, kde to jde, a jednou z nejperspektivnějších možností se jeví roboti. Samotný dovoz zboží až ke klientovi totiž patří mezi nejnákladnější části celého byznysu.
Zdroj: se svolením UPC
Autonomní roboti schopní dojet na adresu zákazníka, předat zboží a zase odjet, jsou stále pouze experimentálním fenoménem. Firmy v nich ale cítí značné možností, a logističtí obři jako DHL je testují už roky. Slibují si od nich snazší dodávky zboží zákazníkům v obtížně přístupných lokalitách i rychlejší předání nákupu ve městech, v nichž lze jen těžko navigovat přecpanými ulicemi. Ulicemi, kde v příštích letech automobilů velmi pravděpodobně neubyde.
Katalánský pokus
V evropském prostředí podniká zajímavé experimenty Polytechnická univerzita Katalánska (UPC). Její šestikolový robot je schopný přepravit až 100 kilo nákladu do vzdálenosti 80 kilometrů. Vozítko zvané ADD – Autonomous Delivery Device – je vybaveno LiDAR snímači, a především vlastním komunikačním systémem.
ADD. Zdroj: se svolením UPC
Ten praktičnost ADD výrazně zvyšuje. Na rozdíl od USA není ve většině Evropy zvykem nechávat balíky před domem, ale dodávají se přímo do rukou zákazníků – tak to konec konců máme i my v Česku.
Pokud si třeba objednáte pizzu, ADD pošle zákazníkovi potvrzení přijetí objednávky spolu s kódem, kterým po příjezdu zákazník robota otevře a pizzu si vyzvedne. ADD mají být škálovatelné a modulární, schopné přizpůsobit se potřebám individuálních společností.
Prozatímní testy vyšly velmi slušně – robot v experimentálním prostředí přežil neporušen a umí bezproblémově navigovat po chodnících včetně vyhýbání se překážkám. Testy ale nesimulují reálné prostředí, na kterém číhá daleko víc nebezpečí. Lidé, různé koloběžky a kola (která na chodníky nesmí, což ale řada lidí ignoruje) jsou pro robota hrozbou, stejně tak deštivé počasí, které snímače notoricky mate.
Inženýrova představa o ADD na náměstí. Zdroj: se svolením UPC
Problémem je nedůvěra veřejnosti i legislativa
ADD má proto operovat hlavně v noci, kdy jsou ulice prázdnější – je však otázkou, zda nepadne za oběť vandalům. Ničení elektrických koloběžek se kupříkladu stalo běžnou součástí jejich provozu ve většině evropských velkoměst, včetně Prahy.
Za největší problém ale přesto výzkumníci z UPC označili nedostačující legislativu. Většina zemí v Evropě nemá funkční legislativu pro autonomní roboty, a málokdy se na ní smysluplně pracuje – ač představují velmi důležitý milník dalšího rozvoje automobilismu a přepravy.
Zdroj: Pexels
Druhým důležitým prvkem bude přijetí autonomních robotů samotnými lidmi. Pokud bude veřejnost proti nim, tak se zkrátka jejich operování nevyplatí – krádeže, ničení a poškozování by stálo příliš mnoho financí nutných k dalšímu výzkumu a vývoji.
Ve Španělsku budou testy pokračovat dál, ještě letos se autonomní donáškoví roboti budou testovat v hlavním městě Madridu, v katalánské metropoli Barceloně a v perle Aragonie Zaragoze. Mimo Evropu jsou podobné testy běžnější – autonomní roboti se v praxi testují jak v USA, tak ve Velké Británii. V Evropě vývoj nestagnuje, vedou ho však častěji univerzity a výzkumné instituce. U nás na robotech všeho druhu hojně pracuje kupříkladu ČVUT.
