Vulkanická aktivita probíhající na měsíci Io může mít konečně své vysvětlení. Zdrojem erupcí se zdá být buď magmatický podzemní oceán nebo jádro tvořené rozžhaveným kovem.
Vědci již poměrně dlouhou dobu pozorují povrch Jupiterova měsíce Io, který je pokryt žhavými lávovými jezery a zvrásněn řadou sopečných pohoří, z nichž je rozžhavená hornina metána do výšky několika desítek až stovek kilometrů. K objevu sopečné aktivity na Io došlo již před více než 40 lety, kdy kolem měsíce proletěla sonda Voyager 1, a poskytla tak odborníkům na Zemi první snímky zachycující povrch tohoto vesmírného tělesa. Vůbec poprvé tak byly k dispozici důkazy o vulkanické činnosti mimo naši planetu.
Vulkanická aktivita na měsíci Io je pro vědce stále zahalena tajemstvím. Foto: Se souhlasem NASA
Donedávna se však příliš nevědělo o skutečném původci této vulkanické aktivity na Io. Dosavadní výzkum poukazoval mimo jiné na to, že k erupcím dochází pouze na jedné polokouli, avšak kromě základních údajů o rozložení sopečných pohoří se Jupiterův měsíc choval naprosto nepředvídatelně, a vzorce, které bychom mohli sledovat na Zemi, zde nebylo možné aplikovat.
Nyní tak vědci usilovně pracují na odhalení tajemství pekelného jádra Io, aby tak mohli vysvětlit, co je hnací silou vulkanismu na povrchu měsíce. Nejnovější výzkum publikovaný v časopise The Planetary Science Journal a prezentovaný na letošním podzimním zasedání Americké geofyzikální unie naznačuje východisko.
Závěry vědců vychází z počítačových simulací, které jsou schopny modelovat procesy, které by se mohly odehrávat pod povrchem měsíce Io. Tato zjištění tak podporují teorii, že pod povrchem Jupiterovy přirozené družice se ukrývá žhavý oceán magmatu.
Vědci zvažují několik teorií
Tyto obrovské zásobárny magmatu byly dříve ve sluneční soustavě běžným rysem řady těles, nyní však prakticky neexistují díky postupnému ochlazování těles. Existence takového podzemního žhavého moře by tak mohla být jediným dochovaným příkladem, což vědcům dává příležitost pozorovat ho zblízka.
Existují však i další teorie. Přestože publikovaná data poukazují na přítomnost oceánu magmatu, podle jiných vědců lze výsledky vyložit i jinak. Pravda o původu sopečné aktivity se tak může skrývat hluboko v jádru Io, které by mohlo být tvořeno rozžhaveným kovem. Podobné závěry byly učiněny již v minulosti – předpokládá se, že jádro Jupiterova měsíce je skutečně tvořeno kovy, které díky vysoké teplotě mohou generovat potřebnou energii pro vulkanismus na povrchu.
Sopky na měsíci Io jsou schopny chrlit lávu až do výšky stovek kilometrů. Zdroj: Pixabay
Světlo do této stále neobjasněné problematiky by mohla vnést mise sondy Juno, která má hlavní cíl prozkoumat nejen samotný Jupiter, ale také jeho měsíce. Podobné ambice pak budou mít sondy Europa Clipper (start v říjnu 2024) a JUICE (start v dubnu 2023) z dílen NASA a ESA. Jakmile budou nová data k dispozici, bude snad mnohem snadnější přiklonit se k některé z dvou hlavních hypotéz. Není však vyloučeno, že do hry vstoupí úplně nová teorie, se kterou vědci doposud vůbec nepočítali.
