Když studio Ninja Theory v roce 2017 vydalo tajemný titul Senua’s Sacrifice: Hellblade, ani vývojáři nejspíš tehdy nečekali tak komerční úspěch. Není se čemu divit. Depresivní vyobrazení psychózy a dalších psychických problémů, zasazené do brutálního světa vikingů, rozhodně nebylo pro slabé povahy. Studio navíc cílilo na užší specifickou skupinu hráčů, kteří toužili po umělečtějším, hlubším zážitku. Pozitivní ohlasy motivovaly tvůrce k pokračování, které v roce 2024 vyšlo na Xboxu a PC a o rok později i na PlayStationu 5. A právě na konzoli Sony jsem ho prožil na „vlastní kůži“. 

Senua’s Saga: Hellbalde II hráče zavede na Island 9. století a přímo navazuje na první díl. Senua, mladá piktská (keltská) válečnice z Orknejí (souostroví ve Skotsku), se v něm vydává na katarzní pouť do Helu, aby oživila svého milého, Dilliona. Jeho smrt sympatické dívce zlomila již tak zpřelámané srdce. Prochází si totiž peklem od narození.

Senua zdědila po své matce Geleně nepříjemné psychické problémy. Slyší hlasy a trpí silnými halucinacemi. Její otec, Zynbel, považuje tyto symptomy za hřích a prokletí. Od dětství ji ponižuje a fyzicky i psychicky týrá. Přesvědčí ji, že hlasy, které slyší, jsou zlo a že ona je špatná, prohnilá a zkažená, což dívku utvrzuje v tom, že taková opravdu je.

Senua’s Saga: Hellblade II zachází ještě hlouběji než první díl Senua’s Sacrifice: Hellblade II. Zdroj: Ninja Theory

Dívčino trauma dovrší upálení její matky na hranici vlastním otcem. Aby toho nebylo málo, na její vesnici udeří mor a zpustoší ji. Vesničané to dávají za vinu právě Senue a jejímu „prokletí“. Zynbel ji za to trestá a izoluje od ostatních, aby ji „očistil“. Právě tyto události jsou spouštěčem její sebeviny a sebenenávisti.

Dospívající dívka však nachází útěchu a něhu v mladíkovi jménem Dillion. Nejen že ji dá pochopení, také ji naučí bojovat a udělá z ní válečnici. Osud však Senue nedopřeje ani chvíli štěstí. Vesnice je napadena seveřany a Dillion brutálně obětován.

Senua přežila fyzicky, její nitro ale sžírá temnota a vina. Nakonec, skrze nesnesitelná muka, nachází smíření se smrtí svého milého a se svou temnotou. Tím však boj nekončí. Dívka se v druhém díle vydává v přestrojení za otrokyni na Island za severskými kmeny, aby uspokojila svou touhu po pomstě a meč smočila v krvi vrahů.

Bojovnice se naučila s hlasy uvnitř své hlavy a halucinacemi žít. Temnoty se nezbavila, čelí jí ale jako silná bojovnice. Loď u pobřeží ztroskotá a hráč je spolu s dívkou okamžitě vtažen do brutálního prostředí, v němž už nejsou nejhoršími nepřáteli vnitřní démoni.

Temnota může být i krásná

Příběh se hned ze začátku komplikuje a hráč se spolu se Senuou ocitá v syrovém a ponurém světě, který je však vykreslen (podle skutečných přírodních scenérií) natolik úchvatně, že jsem po celou herní stopáž přemýšlel nad tím, zda mohou být bezútěšná temnota, zkáza a beznaděj vlastně krásné.

Travnaté pláně, ostrá skaliska, mohutné vlny rozbíjející se o pobřeží, hořící domy, kouř stoupající k neprodyšně šedivým nebesům –⁠⁠⁠⁠ hra vypadá na Unreal Unginu 5 fenomenálně. Když zafouká vítr a pročísne trávu, opravdu budete mít pocit, že vás jeho dotek studí ve tváři, čemuž na autentičnosti přidává i skvělý zvuk. Senua’s Saga: Hellblade II je atmosférická hra se silným důrazem na filmovost a tohle je její nejsilnější zbraní.

Island je radost objevovat, přestože je druhý díl po vzoru toho prvního radikálně lineární a hráče vede za ručičku po předem vyšlapané cestě. Po absolvování jedné lokace se ale vždy budete těšit na tu další. A věřte, že tvůrci vás pokaždé vyvedou z míry fascinujícími scenériemi a nečekanými událostmi. Pomáhá tomu i skutečnost, že svět je živější než v prvním díle, což je dáno tím, co zmiňujeme výše: Senua už nečelí jen vnitřním démonům.

Na své pouti potkává další lidi, kteří její duševní problémy nepovažují za prokletí, ale „dar“. Senua se stává v jejich očích výjimečnou. Lidé z masa a kostí jsou teď i jejími úhlavními nepřáteli. Dívka zjišťuje, že tamní kmeny čelí invazi krvelačných draugrů, kanibalských hrdlořezů a náboženských fanatiků, a mocným obrům.

Senua’s Saga: Hellblade II zkoumá oproti prvnímu dílu ještě hlubší témata a využívá nové prostředky vyprávění. Dívka nachází porozumění a z cesty za pomstou se stává cesta odpuštění, pomoci a budování důvěry. I zmínění obři mají svou symboliku. Nelze čekat akční řež jako v případě God of War. Ninja Theory využívá severskou mytologii a mysticismus k reprezentaci duševních stavů.

Překvapivě intenzivní zážitek

Jak už padlo výše, jde hlavně o filmový zážitek, který by stál za zhlédnutí v kině. To však neznamená, že hratelnost je nudná či nezáživná. Ano, postavena je hlavně na chůzi, jež zprostředkovává bezprostřední audiovizuální umělecký zážitek.

Všechny aspekty prvního dílu nicméně hra povyšuje na novou úroveň. Hlasy vám budou znepokojivě šeptat kolem hlavy a vy se nejednou otočíte, zda za vámi někdo není. Na stejné úrovni je i hra s vizuálními symboly – ať už hovoříme o runách, které musíte najít v přirozeném prostředí, aby se vám otevřela cesta, nebo bubliny, s jejichž pomocí lze měnit struktury v realitě.

Hádanky bych si dokázal představit i těžší, určitě nečekejte Tomb Raider či Uncharted. Jejich síla však, stejně jako v jedničce, spočívá v tom, že nutí hráče prohlížet si okolí a stávat se jeho součástí. Vizuální zážitek tak umocňuje. Při hledání tajemného skrytého lidu za hranicemi reality vás navíc čeká více než jen puzzle z run.

Meč jen na ozdobu? Jasně, Hellblade nikdy nebylo o zběsilém mačkání složitých kombinací tlačítek na ovladači a platí to i pro druhý díl. Určitě však nelze hovořit o triviální nudě. Soubojový systém je jednoduchý – Senua disponuje lehkým sečným útokem a místo vyvedení z rovnováhy kopnutím (v prvním díle) dává těžký úder mečem.

Senua’s Saga: Hellblade II klade u soubojů důraz na emocionální zážitek. Zdroj: Ninja Theory

Přítomno je rovněž blokování, uskakování, držení pozice a soustředění (Focus), tedy zpomalení času. Soubojový systém není obtížný (odehráno na nejtěžší obtížnost), nelze ho však podceňovat (pokud tedy nejste soulslajk veteráni). Důležité je hlavně načasování každého pohybu a sledování chování nepřátel. Těch na vás hra pošle hned několik druhů a každý bojuje odlišnou technikou.

Soubojů se tentokrát účastní více postav, ať už na vaší nebo opačné straně. Bitky se proto zvrhávají v krvavý chaos. Jsou surové, brutální a posilují je výkřiky válečného šílenství Senuy a agresivních nepřátel. Každý úder čepele do čepele dává hráči přes ovladač pocit, že skutečně drží v ruce meč, a to díky působivé haptické odezvě. Bitvy zároveň vpadají filmově díky plynulému přecházení z gameplaye do filmových sekvencí. Přirozenost, s jakou se tak dělo, mě udivovala až do konce.

Výsledkem je pocit neuvěřitelné intenzity, který hráče dovede až na hranici emocionálního vyčerpání. Již v prvním díle souboje neměly působit přes hratelnost, ale emocionální stránku. A to vývojáři v druhém pokračování dotáhli k naprosté dokonalosti. Hra tak ve výsledku nedá hráči vydechnout a hlasy v hlavě s válečným řevem i řinčením zbraní ho budou pronásledovat i po odložení meče, pardon ovladače.

Nejtěžší bitva neprobíhá s mečem v ruce

Senua’s Saga: Hellblade II je kinematický zážitek, audiovizuální umělecké dílo, které je opakem otevřeného a rozsáhlého Death Stranding. Stejně jako dílo Hidea Kojimy však cílí na fajnšmekry, kteří chtějí něco víc než bezduché sekání nepřátel. Hra rozehrává velmi těžké téma (spolupracoval na ní člověk se zkušeností s psychózou), které spolu s atmosférou leckomu nemusí být příjemné.

Titul navíc může ztratit část svého kouzla v očích hráčů, kteří nemají zkušenosti s traumatem a nemají povědomí o duševních problémech. Síla Senua’s Saga: Hellblade II spočívá v napojení na hlavní protagonistku a její problémy. Na očistec, kterým si spolu s ní hráč prochází, a na ponaučení, jež si z této neuvěřitelné cesty sebepoznání vezme:

Nejtěžší bitva neprobíhá s mečem v ruce proti světu, ale uvnitř lidské mysli.

Zdroje: vlastní