Hluboko pod našima nohama pracuje extrémně výkonný geomagnetický stroj, který pohání řadu sil působících na naší planetě – vnitřní zemské jádro. Vědecká studie, jejímž cílem bylo prozkoumat samotnou fyzikální podstatu jádra Země, však přinesla překvapivá zjištění.
Průzkum vnitřního zemského jádra a jeho změn v průběhu času není pro vědce snadným úkolem. Samotné srdce naší planety je uloženo více než 5 000 kilometrů pod jejím povrchem, a jen málo přístrojů dokáže touto masou hmoty proniknout a sbírat zde relevantní data. I proto jsou nové objevy v této oblasti mnohdy předmětem intenzivních diskuzí a debat mezi odborníky.
Nová studie popisuje vnitřní jádro tak, jak jej neznáme
Dosavadní vědecké výzkumy zaměřené na studium zemského jádra vycházely z úvahy, že jeho vnitřní část tvoří slitina železa a niklu ve tvaru koule. Drtivá většina studií, které se snažily tuto část geosféry studovat, se pak věnovala především analýze její rotace. Přestože z tohoto parametru lze vyčíst značné množství informací o složení jádra i jeho chování, vypovídající hodnota jeho měření je stále dost omezená. Tým vědců pod vedením profesora Johna Vidalea, uznávaného seismologa z americké Univerzity Jižní Kalifornie (USC), se tedy zaměřil na detailnější výzkum.
The Earth's inner core is changing shapehttps://t.co/WXE2gDZzwq
— nature (@Nature) February 10, 2025
Ve své práci publikované v časopise Nature Geoscience se výzkumníci pokusili najít odpověď na to, proč se rychlost rotace vnitřního jádra Země v průběhu času mění. Analýzou seismogramů z posledních několika desetiletí se jim podařilo odhalit odchylku, kterou si zpočátku nedokázali vysvětlit. Až později dospěli k závěru, že seismické vlny jim poskytly důkaz o tom, že vnitřní jádro nejspíš vůbec není pevné, jak se původně zdálo.
Anomálie jako důkaz přeměny srdce planety
Klíčový objev poskytla data získaná ze seismologických stanic umístěných v Kanadě a na Aljašce. To, co původně vypadalo jako chyba měření, se nakonec ukázalo být záznamem fyzických změn jádra Země. Vidale a jeho kolegové ve své práci tvrdí, že povrch vnitřního jádra podléhá viskózní deformaci, díky čemuž střed planety Země nemá konzistentní tvar. Tuto skutečnost lze nejpravděpodobněji zdůvodnit rozdíly mezi složením vnitřního a vnějšího jádra.
Nová studie může významně ovlivnit pohled, kterým se vědci dosud dívali na chování zemského jádra a potažmo i celé planety. Foto: Freepik
Studie tak vůbec poprvé přináší důkazy o možném narušení struktury obou těchto vrstev geosféry jejich vzájemným působením. Díky těmto závěrům lze nyní na rotační změny jádra Země pohlížet z nové perspektivy, a pokusit se tak lépe pochopit, co se v nitru naší planety skutečně děje.
