Poprvé v historii se člověkem sestavený stroj „dotkl“ Slunce. Sonda Parker Solar Probe proletěla korónou hvězdy a sesbírala cenné údaje, z nichž budou astronomové těžit ještě mnoho let.
Nově dosažený milník je krátkým letem pro sondu, ale velkým skokem pro člověka. Vědci NASA si od nových dat slibují důkladnější poznání toho, jak vlastně naše hvězda funguje a jaká je její budoucnost.
Obzvláště cenná mají být data týkající se magnetického působení v rámci slunečního větru (450 km/s rychlého proudu částic). Mechanismus, jak jsou částice urychlovány na takovou obrovskou rychlost, totiž přesně nechápeme: Vědci ví, že díky teplotě mají částice vysokou energii a gravitace je proto nedokáže v koróně udržet, ale tím to končí.
Co se děje ve sluneční koróně?
Bližší porozumění našemu Slunci by také mělo napomoci pochopit chování jiných hvězd ve vesmíru. Sondu Parker čekají ještě další průlety, a NASA do budoucna plánuje v případě úspěchu i další podobné mise.
Sonda Parker odstartovala v roce 2018, cesta ke Slunci zabrala 3 roky. Slunce samozřejmě nemá povrch, na němž by mohla sonda bezpečně přistát. Teplo a tlak neustále „odsunují“ hmotu pryč od středu, až dosáhne místa, kde je gravitace a magnetické pole příliš slabé na udržení hmoty v prostoru. Tato oblast známá jako Alfvénův kritický povrch značí konec vnitřní atmosféry Slunce a začátek působení slunečního větru.
Dosud nebylo jasné, kde se přesně začátek Alfvénova kritického povrchu nachází: Odhadovalo se někde mezi 10 a 20 poloměry Slunce od „povrchu“ hvězdy. 28 dubna letošního roku během osmého průletu se sonda Parker setkala se specifickými magnetickými jevy Slunce ve vzdálenosti asi 18,8 solárních poloměrů od povrchu Slunce. Reálná vzdálenost alfvénova kritického povrchu se ale bude průběžně měnit vlivem rozpínání a smršťování koróny během přibližně 11letého opakujícího se cyklu Slunce.
Solární poloměr je jednotka délky, standardně se využívá k vyjádření velikosti hvězd ku Slunci, nicméně v případě sond se používá také k bližšímu určení vzdálenosti plavidla od Slunce. Parker se má během nejbližšího průletu dostat až na 8,86 poloměrů Slunce blízko. Prozatím se dostala nejblíže na 15 solárních poloměrů daleko.
Jak Parker tak blízko Slunce přežije? Tepelný štít z kompozitního materiálu se složkami uhlíku vydrží extrémní teploty; reflektivní povrch vnější části štítu a složení „uhlíkové pěny“ mezi dvěma částmi štítu pomáhá světlo rozptylovat a k sondě samotné se tak dostane jen minimum vyzařované energie. Štít samotný přežije žár až 1 377 stupňů celsia. Koróna Slunce jinak dosahuje skutečně extrémních teplot, mnohem vyšších než střed hvězdy. Jak je něco takového přesně možné zatím vědci přesně neví, a i tady by data ze sondy měla pomoci tajemství objasnit.
Zdroj: NASA, ScienceFocus