Každých 11 let se převrací magnetické pole našeho žlutého trpaslíka a vytváří oblasti masivní aktivity, která připomíná ohnivé tsunami.
Prozatím si astronomové a další vědci nejsou jisti, proč tento jev nastává: nejčastěji však pracují se slunečními skvrnami. Tyto oblasti s menší povrchovolou teplotou, kterým magnetické pole zabraňuje v proudění, dosud nejsou důkladně prozkoumány.
Vesmír je tajemné a fascinující místo. Přečtěte si o něm více:
- Vesmírný superpočítač strávil rok a půl na ISS
- Poločas rozpadu xenonu-124 je bilionkrát delší než stáří vesmíru
- Když byl vesmír ještě mladý: Vědci objevili 83 supermasivních černých děr
- NASA hledá život v prastarých oceánech na dalekých planetách
Nové výzkumy však vrhají trochu světla na to, jak naše hvězda vlastně funguje.
Plazma, skvrny a 11letý cyklus Slunce
Konec solárního cyklu může vyvolat obří cunami žhavé plasmy, které se prožene vnitřními částmi Slunce. Pozorování zaměřené na magetické pole, sluneční skvrny a další jevy vědcům napovídá, že současný solární cyklus skončí už v první polovině příštího roku.
A jak vznikají vlny plazmy? Současná teorie mluví o tom, že magnetická pole Slunce postupně vystupují směrem k povrchu, pohybují se a vytvářejí zmíněné sluneční skvrny; mezitím však za sebou uzavírají plazmu. Když se dvě pole poté potkají, vzájemně do sebe narazí a vytvoří gigantickou vlnu žhavé plazmy.
Tyto vlny, pro něž je název cunami poněkud vlažný, se poté pohybují rychlostí až 300 metrů za sekundu a interagují s dalšími magnetickými poli uvnitř Slunce – a následně tvoří další sluneční skvrny.
To, zda jsou teorie vědce z NCAR Scotta McIntoshe a dalších relevantní a obstojí zkoušku času, se ukáže už příští rok, při konci slunečního cyklu.
Data, která studie McIntoshe využívá, pochází ze 140 let pozorování od obzervatoří NASA. Další informace si lze přečíst v angličtině v odkazovaných studiích.
