Vázaná nebo též synchronní rotace je stav, kdy jedno těleso obíhá kolem dalšího a je k němu otočeno stále stejnou stranou.  V oblastech mezi temnou stranou a stranou permanentně osvětlenou, kde kraluje nekončící soumrak, by teoreticky mohl existovat život.

Ve sluneční soustavě nalezneme případů synchronní rotace hned několik a je nadmíru pravděpodobné, že se podobný jev vyskytuje i mimo námi prozkoumaný vesmír – už nyní o něm vědci spekulují v několika objevených soustavách.

Vázaná rotace vzniká tak, že doba vlastní rotace tělesa – kupříkladu Měsíce – je rovna době, za kterou oběhne těleso, kolem nějž se otáčí; tím pádem je k němu otočeno stále stejnou stranou. Synchronní rotaci způsobuje dlouhodobé působení slapových sil, které rotaci obou těles postupem času zpomaluje.

I v naší sluneční soustavě najdeme mnoho příkladů vázané rotace – kromě jediného přirozeného satelitu Země jde ještě o některé měsíce Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu a vázaná je i rotace Charona ve vztahu k Plutu. Teoreticky bychom měli vidět stále tu samou část Měsíce, ale v praxi to není úplně pravda, protože vidíme za celý rok dohromady cca 59 % povrchu měsíce. Jeho oběžná dráha je totiž eliptická. Jinak má však „perfektní“ synchronní rotaci bez odchylek. I proto nikdo dlouho nevěděl, jak vypadá temná strana Měsíce.

Terminátor Země. Zdroj: NASA

Mnohem zajímavější je však synchronní rotace planet vůči hvězdám. Astronomové se dříve domnívali, že vázanou rotaci má i náš Merkur vůči Slunci, nakonec se však ukázalo, že to tak není. Rotace planety je sice pomalá, ale probíhá a Slunci tak čelí různé části planety; byť ne všechny.

Život mezi polokoulemi

Planet, které by se nacházely v obyvatelné zóně – v oblasti vzdálené „tak akorát“ od hvězdy na to, aby se zde mohl nacházet život – bude v galaxii pravděpodobně dost. Téměř jisté je i to, že některé z nich budou ke své hvězdě vázány rotací. Kromě hranic obyvatelné zóny jsou pro vznik života klíčové ještě další faktory, například hustota atmosféry.

Samozřejmě, mluvíme nyní o typu života podobdobného tomu, který se nachází na Zemi. Vyloučit jiné formy života, které by prospívaly v odlišných podmínkách a mimo obyvatelnou zónu, prozatím nelze.

Otázka však zní: mohl by na planetách v obyvatelné zóně, které ovšem podléhají vázané rotaci, existovat život?

Známý pohled na Měsíc – pořád stejný.

Stručně řečeno: zřejmě ano. Planety ovlivněné vázanou rotací se obvykle nachází blízko své hvězdě (i proto astronomové tento fakt předpokládali právě u Merkuru) vlivem silnějšího působení slapových sil. V případě, že by šlo o hvězdu se slabším zářením než Slunce (červení trpaslíci), pak by se taková planeta klidně mohla nacházet v obyvatelné zóně.

Jak polokoule ozářená hvězdou, tak polokoule na druhé straně, by s největší pravděpodobností obyvatelné nebyly; avšak oblast mezi hemisférami, kde panuje permanentní soumrak, by mohla život nést.

Poušť, led a životodárná voda

V současnosti vědci předpovídají existenci několika různých druhů planet se synchronní rotací, velmi cizokrajně působí kupříkladu planety zdánlivě připomínající oko (tzv. eyeball planets). Ty by se daly rozdělit na „žhavé“ a „ledové“. Žhavá varianta připomíná pouště na Zemi: část osvícená hvězdou by byla neustále nesmírně horká, zatímco ta ve stínu neobyvatelně studená. Na jedné straně by se voda vypařila, na druhé zase zmrzla.

Vítr by vodu přepravil z horké strany na studenou, kde by ji „uvěznil“ do ledovců. Vlivem tlaku by však voda z ledovců mohla částečně roztát – obdobně jako na Zemi – a pomalu plout směrem k ozářené straně, kde by se opět vypařila. A koloběh by se opakoval.

Příklad žhavé, rotací vázané planety připomínající oko. Zdroj: https://orionsarm.com/eg-article/4922e224a740d

Jenže uprostřed, mezi oběma atmosférami, v terminátoru, by tekoucí řeky mohly vytvořit život a obyvatelné prostředí s vegetací mezi nimi.

Je to jen teorie se spoustou kdyby, ale teorie, která fascinuje a láká. Jaká překvapení galaxie skrývá a jak cizokrajných planet, které by nevymyslel ani ten nejlepší autor Sci-fi, se dočkáme?

Zdroj úvodního obrázku: Beau.TheConsortium