Věda se občas vydá i poněkud kuriozním směrem bádání, i tyto výsledky však mohou být pro širší veřejnost přínosem. Příkladem je nedávno zveřejněná studie zaměřená na zkoumání chování koček během škrábání a rozborem faktorů, které by jej pomohly omezit.
V práci zveřejněné ve vědeckém časopise Frontiers in Veterinary Science dospěli vědci k závěru, že škrábající aktivitu koček ovlivňuje nejen jejich osobnost, ale také míra stresu, denní režim, a dokonce i přítomnost dětí v domácnosti. Naštěstí ve studii přinesli i několik tipů, jak nechtěné ničení nábytku v domácnosti omezit.
Pokud máte doma kočku, nejspíš již máte zkušenost s poničením nábytkem od jejích drápů. Dá se těmto škodám předejít? Na to se vědci pokusili najít odpověď. Foto: Freepik
Škrabadlo je nutnost, jeho umístění však musí být strategické
Není překvapením, že první obrannou linií mezi kočičími drápy a nábytkem tvoří škrabadlo. Psychologové se tedy zaměřili na co nejefektivnější využití této pomůcky. Škrabadlo by tak chovatelé koček měli umístit do míst, kudy kočka pravidelně prochází při obchůzkách svého teritoria. Ideální volbou je prostor v obývacím pokoji či poblíž pelíšku, naopak nevhodné je umístění v tmavém koutě, kam zvíře zavítá jen málokdy. Neméně důležité je ale mít v domácnosti dostatek úkrytů, vyvýšených pozorovacích míst a hraček. Kočka se tak mnohem více věnuje konstruktivním a zábavným činnostem, a na ničení nábytku nemusí mít pomyšlení.
Kočky si potrpí na pravidelný režim, který v ideálním případě kombinuje hraní s odpočinkem. Foto: Freepik
Kočce je třeba věnovat optimální míru pozornosti
Experti na chování koček také zdůraznili důležitost vypouštění kočky do zahrady za účelem simulace prostředí loviště. Přehnaná aktivita však může paradoxně vést ke zvyšování stresu, v důsledku čehož má zvíře potřebu si vybíjet vztek škrábáním. Ideální je tak najít rovnováhu mezi aktivním a pasivním životem kočky, a dodržovat v tomto ohledu určitou rutinu a pravidelnost. Známé lidové moudro sice říká, že kdo si hraje, nezlobí, v kočičím světě však toto pravidlo platí jen velmi zřídka.
Kočičí povaha je svérázná. Pokud k ní ale pronikneme hlouběji, zjistíme, že se příliš neliší od té lidské. Foto: Unsplash
Studie kombinuje zkušenosti více než tisíce chovatelů
Sklony k nadměrnému škrábání u koček nepříliš překvapivě ovlivňuje i jejich osobnost, kterou lze změnit jen stěží. Pokud má zvíře příliš hravou či destruktivní povahu, zničenému majetku se nejspíš nevyhnete. Obecně také platí, že pokud jsou v domácnosti děti, je kočka více vystresovaná, a má tudíž ke škrábání větší sklony. Ze studie mapující zkušenosti 1211 majitelů koček ve Francii pak vyplynuly výše zmíněné rady, které jistě stojí za zvážení v případě, že máte s nadměrnou aktivitou vašeho mazlíčka dlouhodobé problémy. Kočky však mají velmi osobitý přístup ke změnám, a je tak klidně možné, že se vaše snahy minou účinkem. Vyvstává tak otázka, jak moc je vědecký výzkum chování těchto zvířat vlastně relevantní. Za zkoušku to ale bezpochyby stojí.
