Obrovský úspěch hlásí výzkumný tým z izraelského Weizmannova institutu věd. Podařilo se jim vytvořit unikátní model nesoucí znaky lidského embrya. K jeho vypěstování přitom vědci nepoužili žádnou z částí reprodukčního systému člověka.
Pro svou studii použil tým profesora Jacoba Hanny tzv. pluripotentní kmenové buňky, které se vědcům podařilo vypěstovat a kultivovat výhradně v laboratorních podmínkách. Podobný experiment přitom na Weizmannově institutu v Izraeli prováděli již dříve, rozdíl byl ovšem v komplexitě embryonálního modelu. Zatímco v prvním případě nebylo možné rozlišit jednotlivé části zárodku, v rámci nové studie již byly jednoznačně znatelné diferenciované buňky tvořící základ pro placentu či choriový váček. Embryo navíc vykazovalo potenciál vyvinout se i do další fáze evolučního stádia, což dosud nebylo nikdy pozorováno.
Vědci poslali buňky zpět v čase
Přestože nejde o embryo v pravém slova smyslu, protože k jeho vytvoření nedošlo ke splynutí spermie a vajíčka, mohl by nový model vést k lepšímu pochopení toho, co se děje v nejrannějších stádiích vývoje člověka. Během prvních několika týdnů se totiž z chuchvalce buněk v děloze postupně stane strukturované embryo, které již obsahuje zárodky všech tělesných orgánů. Zbývajících zhruba osm měsíců je pak již víceméně růst, avšak tento první měsíc je pro řadu biologů stále záhadou.
Pluripontentní kmenové buňky, se kterými pracuje Hannův tým již více než 10 let, se vědci rozhodli vrátit v čase do jejich předchozí fáze, tzv. naivního stavu. Díky tomu se tyto buňky mohou postupně diferenciovat prakticky na kterýkoli typ tkáně. Chemickou stimulací příslušných genů v těchto buňkách pak došlo k vývoji samotného embrya. Přesto, že se tímto způsobem podařilo přetvořit pouze zhruba 1 % celkového buněčného materiálu, vědci jásají. Embryo totiž podle nich pro svůj další vývoj nepotřebuje příliš stimulů, a de facto roste samo od sebe.
Nová naděje pro biologii i medicínu
Struktury podobné embryím se mimo dělohu vyvíjely normálně po dobu 8 dnů a dosáhly vývojového stadia odpovídajícího 14. dni vývoje lidského zárodku. To je okamžik, kdy přirozená embrya získávají svou vnitřní strukturu, díky které může dojít k další fázi, tedy vývoji předstupňů tělesných orgánů.
Nové výsledky nejenže umožňují lépe prostudovat embryonální vývoj již od prvních dnů vzniku zárodku života, nabízí také možnost inovovat některé oblasti medicíny. Lékaři by tak mohli mít k dispozici vodítko k tomu, proč a jak dochází k selháním v raných fázích těhotenství. Jde navíc o plně etický přístup, který v sobě nezahrnuje práci se skutečnými oplodněnými embryi, a výzkum je tak po morální stránce společností mnohem lépe přijatelný.