Koronavirus ze dne na den proměnil životní styl každého z nás. Nade vši pochybnosti ale prokázal jeden očekávaný, nicméně jasně viditelný trend: Žijeme v době internetové, v éře digitálních světů a digitalizovaných životů.
S našimi blízkými si voláme skrze Skype, Zoom nebo i jen Messenger; pro práci použijeme Webex nebo Teams. Píšeme si na Facebooku a Instagramu, přes WhatsApp a další aplikace. Hrajeme a koordinujeme se přes Discord a Teamspeak.
A to jsou jen komunikační aplikace. Mohl bych pokračovat u různých činností prakticky do nekonečna, ale to je zbytečné. Jde o to, že digitální svět nám nyní umožňuje nebývalé možnosti života z domova.
Nejzvláštnější je zjištění, že můj osobní ani pracovní život není ani zdaleka nabourán tak, jak jsem si myslel. S přáteli a blízkými jsem v kontaktu možná častěji než předtím. Pracovat mohu bez omezení (pravda, toto je vysoce situační a záleží na profesi), zábava se sice trochu zúžila, ale možností je stále bezpočet.
Přetížený internet se stal všeobecným nástrojem moderního světa. Na ulicích je ticho, města stojí, celé země se zastavily a čekají, než se podaří alespoň z části zdolat nebezpečný, rychle se šířící virus, který devastuje nejen lidské životy, ale také globální ekonomiku.
Tato postapokalyptická premisa jednoznačně prokázala, že digitální světy mají pro nás význam i z psychického hlediska. Stále se můžeme setkávat, podporovat, zjišťovat informace, částečně pracovat, existovat jako lidé, jako sociální osobnosti, který kontakt s dalšími lidmi potřebují.
Internet nás osvobozuje. Umožňuje nám nesetkávat se, ale přesto být spolu. Nechodit ven, ale být sociálnější než kdy předtím. Nemuset chodit do práce, ale pracovat. Neopouštět dům, ale žít naplno.
O digitální éře se mluví už dlouho, ale dosud bylo těžké tak skutečně současnou dobu označit. Nyní? Nyní jsme digitálními lidmi v digitálním světě. Máme nový rozměr, v němž nás čekají ty samé výzvy, co v reálném životě, jen pozměněné.
Život v době karantény je ve 3. desetiletí 21. století hlavně životem digitálním. Zda je to na škodu, posuďte sami – já věřím, že nikoliv.
Komentář