Nová studie švýcarských vědců demonstrovala, že zachytávání a ukládání oxidu uhličitého do betonového kameniva nebo přírodních nádrží má smysl. Tyto metody jsou nejen technicky proveditelné, ale i šetrné k životnímu prostředí.
Klimatický summit COP28 v Dubaji skončil dohodou o omezení spalování fosilních paliv, což znamená postupné snížení těžby a spotřeby, nikoli postupné ukončení těchto procesů. Dokument počítá s dalšími nástroji při cestě k uhlíkové neutralitě.
Návrh dohody zahrnuje odklon od fosilních paliv v energetickém systému řádným, rovnocenným a spravedlivým způsobem do roku 2050 a ztrojnásobení kapacity obnovitelných zdrojů energie do roku 2030.
Lodní kontejnerová doprava znečišťuje klima, odpadní oxid uhličitý by ale šlo přepravovat potrubím. Zdroj: Unsplash
Cílem je omezit globální oteplování na 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální úrovní a dosáhnout čisté nuly, přestože nějakou měrou stále zpracovávat fosilní paliva budeme. Text však ještě zmiňuje investice do technologií na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého.
Tyto technologie jsou zatím velice nákladné, přičemž ve velkém měřítku se zatím neosvědčily. Švýcarští experti z ETH Zurich však podle serveru Futurity ukázali, že jsou tyto metody nejen technicky proveditelné, ale i šetrné ke klimatu.
Tým pro svou studii využil emise z čističky odpadních vod v Bernu. Ty zachytil a buď uložil v recyklovaném betonovém kamenivu ve Švýcarsku nebo v geologické nádrži na Islandu. Analyzoval přitom celý cyklus procesu.
Dosáhneme čisté nuly?
Cyklus zahrnoval zachycení, mineralizaci, uložení a transport tohoto plynu. Vědci spočítali, kolik skleníkových plynů při tomto procesu vznikne. V obou případech množství uloženého oxidu uhličitého emise z dopravního řetězce výrazně zastínilo.
Při skladování do betonového kameniva byla účinnost (poměr mezi uloženými a novými emisemi) 90 procent a v případě geologické nádrže 80 procent. Výsledky však lze v budoucnu ještě zlepšit, upozornili experti.
Dohoda na COP28 počítá i se ztojnásobením objemu obnovitelných zdrojů energie pro elektrickou síť. Foto: Unsplash
Tyto emise jsou produktem přepravy kontejnerů lodní a železniční dopravou. Pokud bychom začali v budoucnu přepravovat odpadní oxid uhličitý ve velkém, ideálním řešením by byla podle odborníků síť potrubí vybudovaná pro jeho transport.
Potrubí se vyplatí ještě z jiného důvodu. Vědci měli při přepravě odpadního plynu na Island regulační potíže. Vzhledem k tomu, že šlo o vůbec první případ přeshraniční přepravy oxidu uhličitého ve formě odpadu, se není čemu divit.
Pokud tedy bude chtít svět zachytávat a skladovat oxid uhličitý ve velkém (pomineme-li návrh vybudovat potrubí pro přepravu), budou se muset jednotlivé státy vzájemně dohodnout na jasných předpisech.
Zdroje: Futurity
