Nová studie od MIT nyní odhaduje, že vzácné a neobvyklé meteority pravděpodobně pocházejí z prastarých planetesimálních objektů, i když trochu jiných, než jsme si dříve mysleli.
Planetesimály jsou „malá kamenná nebo ledová tělesa o velikosti jednotek kilometrů,“ která pochází z ranných fází vesmíru a které podle vědců možná daly vzniknout naší sluneční soustavě.
Většina meteoritů, které na zem kdy dopadly, jsou fragmenty těchto planetesimál. Jedna skupina meteoritů ale neodpovídala znalostem, které vědci o těchto objektech mají, přičemž jejich nález se uskutečnil už v 60. let. Různé fragmety nalezené všude po světě se zdají jako úlomky toho samého vesmírného tělesa, ale složení úlomků napovídá tomu, že jejich původce musel být zvláštní kombinací roztavených a neroztavených úlomků materiálů.
„Mnohovrstevnatý“ úlomek meteoritu. Zdroj: Carl Agee, Institute of Meteoritics, University of New Mexico, editace MIT News
Roztavený nebo neroztavený?
To konečně letos výzkumníci, primárně z MIT, potvrdili. Původní objekt, ze kterého fragmenty dopadlé na zem pochází, byl zřejmě několikavrstvým, podivně zkombinovaným objektem, který měl zřejmě tekuté kovové jádro. Jádro bylo dle výpočtů natolik znatelné, že mělo vlastní magnetické pole, které dokonce mohlo být tehdy tak silné, jako je současné zemské magnetické pole.
Jediný problém je, že tím už neodpovídá současné definici planetesimál; vzhledem k tomu, jak málo o nich víme, to ale není až takový zádrhel.
Výsledky zveřejněné v peer-reviewed magazínu Science Advances tak napovídají, že jedny z prvních objektů naší sluneční soustavy mohly být mnohem rozmanitější, než jsme si mysleli.
Spoluautory studji jsou Clara Maurel z MIT, profesor EAPS Benjamin Weiss a další vědci z Oxfordu, Cambridge, Chicagské univerzity, Národní laboratoře Lawrence Berekeleyho a Jihozápadního výzkumného institutu.
Naše sluneční soustava vznikla někdy před 4,5 miliardami let z víru superhorkého plynu a prachu. Planetesimály pochází právě z tohoto období, a většina pozůstatků meteoritů nalezených na Zemi tomu složením odpovídá; většina ale odpovídá buď meteoritu roztavenému nebo neroztavenému.
Jak ale ukázala zmíněná skupina záhadných meteoritů ze 60. let, zřejmě byla možná i kombinace, taková, kdy planetesimála měla několik různých vrstev, střídavě roztavených či neroztavených vlivem působení různých prvků. Tyto vzácné meteority zatím vědci nazývají IIE objekty.
Odlomeno nárazem? Tajemství zůstávají
Nyní vědci odhadují, že kovové jádro původní planetesimály muselo měřit alespoň několik desítek kilometrů na šířku. Takto komplexní vesmírný objekt by se ale musel vytvářet více než několik milionů let – což je déle, než vědci u planetesimál považovali za reálné.
Odkud navíc tento objekt přiletěl? Pokud generoval magnetické pole, muselo to znamenat, že fragmenty, které dopadly na Zem, nemohly pocházet ze samotného jádra, tekuté jádro totiž generujee magnetické pole jen ve chvíli, kdy je stále ještě horké. Minerály by se musely nacházet mimo jádro.
Simulace prokázaly, že planetesimála teoreticky mohla narazit do jiného objektu, který by materiál z jádra nárazem odlomil; takový materiál by pak byl schopen dopadnout na Zem.
Další informace by mohl poskytnout pás meteoritů ve Sluneční soustavě, který by napověděl, zda takové objekty mohou existovat – v případě, že by se lidstvu někdy podařilo nahlédnout nejen na ně, ale hlavně dovnitř nich. To je ale zatím ještě daleko.
Jisté je jen to, že tajemství těchto záhadných meteoritů zůstává nerozluštěno – realitě jsme ale možná o něco blíž.
Zdroj: MIT
