Alarmujícího výpadku schopnosti naší planety absorbovat oxid uhličitý (CO2) si mezinárodní tým vědců všiml v datech z loňského roku. Na Zemi podle jeho závěrů dočasně přestaly fungovat některé přirozené procesy pohlcující tento skleníkový plyn. Blížíme se k bodu zlomu, bijí odborníci na poplach.

Lesy a deštné pralesy, půda a rostlinstvo pohlcují CO2 stejně tak jako mořské řasy, trávy a další organismy v mořích a oceánech. Společně absorbují asi polovinu všech lidských emisí uhlíku. Jedná se vlastně o takové chladící systémy naší planety.

Ty se však v roce 2023 dočasně porouchaly a pohlcovaly méně tohoto plynu, napsal list The Guardian s odkazem na předběžné údaje mezinárodního týmu vědců. Konečným výsledkem bylo, že lesy, rostliny a půda neabsorbovaly téměř žádný uhlík.

Lidstvo je stále značně závislé na spalování fosilních paliv, což ovšem znamená, že je odkázáno na přirozená uložiště uhlíku. Naše planeta se za nás snaží napravit znečišťování atmosféry tím, že CO2 „přebírá“ a ukládá.

Životní prostředí sice prokázalo neuvěřitelnou odolnost a přizpůsobivost vůči lidské činnosti v průběhu času, s novou studií ale vědci bijí na poplach, protože zhroucení zmíněného chladícího systému, byť jen dočasné, může signalizovat blížící se bod zlomu.

Skutečnou krizi ještě nevidíme

V tomto případě bod zlomu znamená kolaps přirozených uhlíkových úložišť naší planety – lesy, půda, rostliny i oceány přijdou o schopnost ukládat CO2, což povede k prudkému zrychlení globálního oteplování a s ním souvisejících dopadů.

„Vidíme trhliny v odolnosti systémů Země,“ zaznělo z úst Johana Rockströma, ředitele Potsdam Institute for Climate Impact Research na nedávném klimatickém summitu Climate Week v New Yorku s tím, že známky nestability vykazují i oceány.

Klimatické modely podceňují rychlost, s jakou úložiště uhlíku přestávají fungovat. Zdroj: Pixabay

Ty se okyselují a ohřívají, přičemž se postupně mění na toxickou kaši nevhodnou k životu. Vědci se navíc dlouhodobě obávají zhroucení oceánských proudů. Modely předpovídají postupné oslabování úložišť uhlíku v tomto století.

Nejsou však přesné, nezahrnují totiž faktory jako lesní požáry a odlesňování, které oteplování urychlují, uvedl profesor Andrew Watson z britské Univerzity v Exeteru. Ohořelé „zombie stromy“ navíc uhlík stejně jako ohřívající se půda vypouštějí zpět do atmosféry.

„Tato vystresovaná planeta nám tiše pomáhá a umožňuje nám zastrčit náš dluh pod koberec díky biodiverzitě,“ uvedl Rockström. „Jsme ukolébáni v komfortní zóně. Krizi ve skutečnosti vůbec nevidíme,“ doplnil odborník.

Zdroje: The Guardian