Webbův vesmírný dalekohled míří na jednu konkrétní hvězdu. Co je na ní tak zajímavého? Téměř nic, tedy až na fakt, že je pro teleskop viditelná nepřetržitě a má stálý jas. NASA si ji proto vybrala pro úvodní nastavení a kalibraci zrcadel. Nyní se dalekohled posunul opět o kousek blíže ke stavu, kdy bude schopen zkoumat taje hlubokého vesmíru.

Nedávno zveřejněná fotografie, resp. koláž snímků, ukázala jednu a tu samou hvězdu v 18 různých pozicích. Vesmírný dalekohled Jamese Webba má totiž zrcadlo složené z 18 segmentů, které je potřeba nejdříve nakalibrovat. Nyní vědci zveřejnili další snímek, na kterém jsou již snímky vyskládány do tvaru přesně tak, jak hvězdu vidí jednotlivá zrcadla.

Kosmický dalekohled Jamese Webba (JWST) má za sebou další drobný, ale důležitý, krok. Po identifikaci jednotlivých segmentů primárního zrcadla se je podařilo nastavit do správné polohy pro další krok, kterým je ostření. Stále se díváme na hvězdu HD84406 z Velké medvědice. pic.twitter.com/BcmD5rKY76

— Michal Vaclavik (@Kosmo_Michal) February 21, 2022

Na snímku výše si můžete všimnout, že uspořádání přesně odpovídá šestiúhelníkovému tvaru soustavy zrcadel JWST. Všechny objekty na obrázku jsou jedna a ta samá hvězda HD84406 ze souhvězdí Velké medvědice, jen ji pokaždé odráží jiné z 18 zrcadel. Jak si lze všimnout, zrcadla ještě nejsou plně zaostřena ani seřízena tak, aby se odražené světlo spojilo v jednom bodě.

Proč jsme do vesmíru nevyslali jedno velké zrcadlo místo 18 malých?

Pokud se divíte, proč lidstvo do vesmíru nevyslalo jedno veliké zrcadlo o průměru 6,5 metru, tak je odpověď jednoduchá. Problémem by byla nejen samotná výroba takového zrcadla, ale hlavně jeho bezpečné vynesení do vesmíru.

V pondělí 24. ledna 2022 dorazil Vesmírný dalekohled Jamese Webba na oběžnou dráhu L2 přibližně 1,5 milionu kilometrů od Země.Foto: Se souhlasem NASA

Řešením tedy bylo rozdělit zrcadlo na menší segmenty. Až budou všechna tato malá zrcadla seřízena, budou fungovat podobně jako jedno velké. K tomu je však třeba, aby byla umístěna do správné pozice s chybou menší než 50 nanometrů, tedy asi 1/10 vlnové délky viditelného světla. Dosažení této hodnoty je pomalý proces, který bude trvat mnohem déle než samotné rozmístění slunečního štítu a úvodní rozložení zrcadel. I proto vědci očekávají, že první vědecky přínosné snímky dorazí na Zemi až v polovině roku 2022.

Zdroj: NASA