Jedním z problémů vývoje autonomních vozidel je špatné počasí. Na mlze a sněhu vykazují stroje nepříliš dobrou orientaci kvůli problematickému snímání okolí.
Tým vědců z počítačového laboratoře MIT (Computer Science and Artificial Intelligence Lab – CSAIL) ale možná našla funkční řešení, přinejmenším do budoucna velmi perspektivní.
Pomocí jejich návrhu by auta „viděla“ své okolí tak, že by místo zasněženého nebo mlhavého prostoru snímala to, co je pod silnicí pomocí GPR – vícekanálového georadaru neboli v originále Ground Penetrating Radar. (V češtině existuje hned několik různých překladů pochybné správnosti. Jde zkrátka o radar, který snímá to, co je pod povrchem.)
Všude samé radary
Většina autonomních vozidel v současnosti využívá LiDARové snímače a kamery k tomu, aby se auta orientovala na silnici; kromě mlhy nebo sněhu mohou snímače rozhodit ale také špatné světelné podmínky a další běžné silniční jevy. GPR oproti tomu vysílá elektromagnetické pulzy, ze kterých zjistí kombinaci půdy, kamenů a kořenů rostlin, ze které následně sestaví „podzemní“ mapu automobilu.
Systém vyvinutý v laboratoři Lincoln na MIT nabízí několik výhod oproti – nebo spíše v kombinaci s – tradičními LiDARy. Podnební podmínky nehrají roli a stav pod vozovkou jsou jen vzácně výrazněji proměnné.
Člověk, který by se podíval na půdu pod vozovkou, uvidí prostě jen hlínu. GPR ale dokáže analyzovat jednotlivé částice v půdě porovnat to s vytvořenou mapou, takže ví, kde přesně se nachází. Ve spojení s tradičním způsobem orientace to může výrazně zpřesnit jízdu automobilu po zasněžené vozovce, což je důležitý krok kupředu.
Problém je naopak déšť. Pokud je půda pod vozovkou promočená, má GPR problémy, navíc je technologie v hodně počátečním stádiu vývoje.
Potenciál je ale značný, a může v budoucnu zase o krok přiblížit vysněnou éru, kdy lidé konečně přestanou automobily řídit a budou se jimi pouze vozit. Později v tomto týdnu bude technologie zveřejněna v peer-reviewed magazínu IEEE Robotics and Automation Letters.