Geoinženýrství zní jako nesmírně lákavý způsob, jak si poradit se změnou klimatu. Jenže jak už jsme psali dřív, ve chvíli, kdy s ním jednou začneme, nebudeme moci skončit. A kontrolovat počasí není jednoduché.

Ačkoli naší vlastní planetě už alespoň trochu rozumíme, hrát si s atmosférou není jen tak. Udržuje nás naživu, umožňuje existenci rostlin, zvířat a člověka.

• Jak zastavit globální oteplování: Geoinženýrství umožní zázraky, ale dokážeme ho ovládat?

Nejnovější studie zveřejněná v Journal of the American Chemical Society se na otázku geoinženýrství opět zaměřila. Ačkoli vyznění studie je celkově optimistické, vědci z Pennsylvánské University odhalili, že generování (široce využívané) kyseliny sírové (H₂SO₄) v atmosféře, která by k efektivnímu geoinženýrství byla zapotřebí, je obtížnější, než se odborníci původně domnívali, a to vlivem podmínek ve stratosféře.

Spousta síry v atmosféře, ideální zbraň proti globálnímu oteplování. Zdroj: Pexels

Jako sopky

Joseph S. Francisco, jeden z autorů studie, zdůraznil, že důležitost pochopení fotochemie je nezbytně nutné, a v současnosti bývá při debatách o geoinženýrství opomíjeno – což je chyba.

Využití kyseliny sírové k blokování větší části slunečního záření je jinak teorie ověřená realitou – na stejném principu funguje sopečná činnost. Síra, kterou generují ve velkém, dokáže míru slunečního záření dočasně snížit. Je oblíbenou a pravděpodobnou teorií, že historicky výraznější teplotní změny na Zemi směrem dolů často způsobila právě silná vulkanická činnost.

Zdroj: Pexels

Síra ze sopek se ale usadí kdesi kolem troposféry – zatímco umělá „oblaka síry“ by se nacházela až ve stratosféře, 10-20 kilometrů nad povrchem Země.

V této výšce se ale atmosféra již drasticky mění. Vzduch je sušší, sluneční záření silnější. Chemické reakce, které vedou k vytvoření kyseliny sírové, by tím byly ovlivněny.

Chemickou reakci známe, ale bude fungovat i nad planetou?

Základem reakce je oxid siřičitý s hydroxidy, načež vznikne HOSO₂. HOSO₂ poté reaguje s kyslíkem a vytvoří oxid sírový (již prekurzor kyseliny sírové, s něj například pochází kyselé deště) a následně už reakcí s vodní párou vzniká kyselina sírová. Aerosoly takto vzniklé kyseliny sírové poté mohou blokovat sluneční záření.

Obnovitelná energie je jedna věc, ale bohužel ani to už nemusí – a pravděpodoně nebude – stačit. Zdroj: Pixabay

Jenže problém téhle v podstatě jednoduché chemické reakce je, že nevíme, zda by stejným způsobem fungovala i ve stratosféře. V troposféře by to nebyl problém, jenže to pro účely geoinženýrství nedostačuje.

Na realističnost tvorby kyseliny sírové ve stratosféře se proto studie zaměřila. A tady už studie optimistická není – prozatím chemici netuší, jak toho dosáhnout. Potenciální genoinženýství s využitím aerosolů síry také skýtá nebezpečí: Jak by atmosféra reagovala na zvýšené hodnoty SO₃? Co by se stalo, kdyby pokus selhal, jak by to mohlo atmosféru ovlivnit? Pokud už kyselinu sírovou to stratosféry dostaneme – můžeme ji pak dostat pryč?

• Greta Thunberg, globální oteplování a změna klimatu: Křik je k ničemu, pomůže jen věda a výzkum

Náhled univerzity v Pennsylvánii je nutný k budoucímu uvažování nad geoinženýrstvím – tedy zajištění, aby jeho potenciální provedení bylo jak realistické, tak bezpečné. V současnosti si nemůžeme být jisti ani jedním.

Zdroj: Penn Today