Lidstvo pátrá po původu života ve vesmíru a nebere v potaz, že by základ všeho života na Zemi mohl pocházet právě ze vzdálených planet. Vědecká bádání však této teorii nasvědčují.

“Na zemi přistáli mimozemšťané!”, hlásají výzkumníci ze skotské University of Edinburgh’s School of Physics and Astronomy. Tvrzení vychází z jejich studie, ve které nově objevili mimozemský prach pohybující se vysokou rychlostí, který na Zemi bez přestávky „prší“ skrze naši atmosféru. Právě tyto částečky slouží jako malinkaté kosmické plavidlo pro mikroorganismy “z cizích světů”, které vesmírem putují spousty světelných let, než přistanou zde, na naší planetě. Je však možné, že se tento kosmický déšť v atmosféře srazí s biologickými částečkami, což je odhodí pryč takovou rychlostí, že mohou skončit až na povrchu planet jiných slunečních soustav.

Již dříve při zkoumání vzorků vzduchu z velkých nadmořských výšek astrobiologové nalezli důkaz výskytu cizích mikroorganismů. Zajímavá data, získaná vesmírným programem Viking v roce 1976, potvrdila jejich přítomnost, ale byla přehlížena celých 25 let. V roce 2006 výzkumníci z Kolumbijské univerzity nalezli na meteoritech, které před méně než sto lety dopadly na území Austrálie, stopy aminokyselin, jež jsou stavební složkou bílkovin a tudíž jedním ze základních stavebních kamenů života tak, jak jej známe.

• Jak vzniká život? Fascinující dělení od jedné buňky po miliardy zachyceno kamerou
• Život na Marsu hledáme na správném místě. Kráter, kde se prohání vozítko NASA, mohl být jeho líhní

Někteří vědci tvrdí, že tyto mimozemské aminokyseliny po dopadu vytvořily prvotní podmínky pro vznik života zde na Zemi, a právě na této tezi je založena teorie panspermie – obecně uznávaná hypotéza o vzniku života na naší planetě. Přestože jde o teorii poměrně starou a první náznaky by se daly najít už ve filosofii starověkého Řecka, vědci byla přijata až v 70. letech po prvních objevech “života” v mezihvězdném prachu. Hoyle a Wickramasinghe, zastánci této teorie, věřili, že proudy podobných “životadárných vesmírných částic” dosahují země s ohledem na sluneční cykly a že značně ovlivnily vývoj pozemského života. Jestliže je to skutečně pravda, pak by mohlo k zázraku života dojít prakticky všude a naši mikrobiální předci či více vyvinutí příbuzní jsou rozprostřeni napříč vesmírem.

Opylování planet je teoreticky možné

Bakteriální spory dokáží v extrémních podmínkách přežít neuvěřitelně dlouhé cesty z jedné planety jistého solárního systému na zcela jiné místo, k čemuž jim jako “dopravní prostředek” slouží většinou meteority. Nabízí se tedy otázka, zda je možné, že tyto životadárné částice putují hlubinami vesmíru a případně po cestě “opylují” planety v protějším koutu galaxie.

Ačkoliv je takováto cesta statisticky možná, meteorit mohou zasáhnout rychle pohybující se atomové částice, a zahubit tak spory či bakterie. Aby přežily, musejí putovat schované uvnitř meteoritu, kde jsou proti podobným nárazům a jiným nástrahám chráněny. Jsou-li takto pečlivě uschovány, mohou nerušeně cestovat miliony let. Zkrátka, faktorů podporujících pravděpodobnost tohoto meziplanetárního pendlování je celá řada.

Experimenty dokázaly, že bakterie ve vesmíru dokáží přežít

Přestože je vesmír po většinou jen drsné a nehostinné místo, ve kterém si jeden jen stěží umí představit život, vědci již několikrát dokázali opak. Když roku 2011 na stanici ISS prováděli experiment, přežily spóry bakterie Bacillus pumilus ve vesmírném vakuu i za přítomnosti velmi intenzivní radiace celých 20 měsíců.

• Vydrží bez jídla a vody i desítku let, přečká živelné katastrofy. Želvuška dává šanci mimozemskému životu

Výzkumníci umístili plazmidy (malé molekuly DNA nacházející se v cytoplazmě některých bakterií) na vnější plášť vesmírné rakety, která byla vyslána do kosmu. Raketa dosáhla tíhového zrychlení 18 g a během zpětného průchodu atmosférou Země se teplota vyšplhala až na 1000° C. Zajímavé bylo, že po přistání byly molekuly DNA nejen v neporušeném stavu, ale také stále schopny výměny genetické informace.

Život z jiných planet může kdykoliv dopadnout i na Zemi

Tím bylo dokázáno, že pomocí vesmírných lodí je možno přenášet pozemskou DNA na jiné planety. Není bláhové představit si, že se kdysi dávno od Země odtrhl kus horniny, který teď “pluje” vesmírem, jednoho dne přistane na některé z planet a obohatí ji o své mikrobní pasažéry. Druhou stranou mince je, že se tento scénář může odehrát i opačně, s cílovou destinací Země. Zda jde o pozitivní či negativní dopad, je předmětem diskuze mezi odborníky.

Každým dnem se v atmosféře octnou tuny mikrobů. Valná většina z nich je kvůli vystavení slunečním paprskům sterilní nebo spálena. Je tu však i ta druhá, malá část vesmírného prachu obsahující mikroorganismy, která žhavý pád přežije.

Stále nevíme, jak a kde život vlastně vznikl. Přestože jsou výsledky posledních výzkumů poměrně přesvědčivými důkazy života mimo naši planetu, nemusí to ještě nutně znamenat, že my sami jsme potomky mikrobů, kteří zde přistáli před více než 4 miliardami let, tedy že život na Zemi původně vznikl mimo ni.