Na první pohled by je člověk mohl zaměnit za kus plastu nebo pohozenou hračku. A přesně v tom tkví jejich nebezpečí. Na polích a v ulicích ukrajinských měst se od začátku ruské invaze objevuje smrtící nástroj – protipěchotní mina PFM-1. Místní jí říkají „motýlek“ nebo „list“. Když vidíte její zelenkavý odstín a tvar připomínající list, jistě chápete proč.
Tahle věcička ale není žádný sovětský originál. Rusové ji okopírovali z americké miny BLU-43, kterou USA nasazovaly za vietnamské války. Nicméně z kopie se stal propracovaný zabiják.
Když se na minu podíváte zblízka, všimnete si dvou plastových křídel. Jedno je tenké – to zajišťuje, aby mina při shozu ze vzduchu nekontrolovaně nepadala, ale slouží jako stabilizátor pádu. V tom druhém, silnějším, se skrývá to podstatné – necelých čtyřicet gramů tekuté trhaviny ve směsi označované jako VS-6D nebo VS-60D. Celá tahle smrtící pastička měří jen dvanáct centimetrů. V trávě nebo mezi odpadky ji snadno nepřehlédnete.
Ruský motýlek má slabou výbušninu, přesto ublíží
Podle zkušeností českého dobrovolníka bojujícího na Ukrajině, který vystupuje pod přezdívkou Cohen The Barbarian, je využití těchto min časté a zákeřné. K aktivaci miny teoreticky stačí tlak 5 kilogramů, ale vzhledem ke kvalitě ruské výroby to může být i dvojnásobek – nebo naopak mnohem méně, pokud byla membrána poškozena při dopadu. „Někdy stačí opravdu málo,“ varuje Cohen.
„V tlusté části jsou dvě složky oddělené tenkou membránou. Při tlaku na tuto část se membrána protrhne, kapaliny se smíchají a následuje exploze o síle přibližně 40 gramů TNT,“ vysvětluje.
Existují navíc dvě varianty této miny – původní PFM-1 a novější PFM-1S. Rozdíl spočívá v přidaném mechanismu samozničení, který by měl teoreticky eliminovat dlouhodobé nebezpečí pro civilisty. Realita je však komplikovanější.
„Do druhé generace byla přidána kapsle s žíravinou,“ vysvětluje Cohen. „Ta při dopadu praskne a začne naleptávat membránu mezi výbušnými složkami. Proces může trvat 1 až 40 hodin a nikdy nevíte, v jaké fázi rozkladu mina je. Může explodovat při sebemenším doteku, nebo naopak zůstat extrémně citlivá měsíce po selhání autodestrukčního mechanismu.“
Rusové je na Ukrajinu sypou po tunách
Způsob distribuce těchto min je děsivě efektivní. Mohou být rozptýleny pomocí minometných granátů (pokrytí 50×50 metrů), raketami (až 3×3 kilometry) nebo leteckými kontejnery. V poslední době se podle Cohena objevil nový způsob – rozptylování pomocí dronů, což umožňuje jejich překvapivé nasazení i daleko za frontovou linií.
Ačkoli výbušná síla PFM-1 není velká, způsob jejího působení je devastující. „Když bouchne v otevřeném prostoru, téměř nic neudělá. Ale když na ni šlápnete a tlak exploze je uzavřen mezi zemí a podrážkou, dokáže vám zle potrhat nohu,“ popisuje Cohen. „Neamputuje ji, ale může ustřihnout prsty nebo část chodidla.“
Koukám, že motýlci/lístečky vás opět zaujali a jelikož je spousta dotazů, tak udělám po dlouhé době vzdělávací okénko. Sice už tady jednou bylo, ale opakování je matka moudrosti 😉
O této mině je toho hodně napsáno, často to jsou ale úplně protichůdné informace, takže vám tady… https://t.co/YI37uBQb2E— CohenTheBarbarian (@barbarian_cohen) February 3, 2025
Jednoduchá technologie dělá expertům vrásky
Čísla hovoří jasně – a děsivě. Loni experti z Landmine Monitor napočítali na Ukrajině 608 civilních incidentů týkajících se nášlapných min. Hůř je na tom už jen Sýrie. A za většinou případů stojí právě „motýlci“ PFM-1 a PFM-1S.
S minami se Ukrajinci budou potýkat ještě roky. Země slíbila prověřit, jestli její vlastní vojáci náhodou taky nějaké nepoužili. Ale hlavní problém je jinde – Rusové dál útočí a okupují další území. V takové situaci je odminování prakticky nereálné a i když někteří dokazují, že se ručního sběru podobných min vůbec nebojí (viz video výše), úplné vyčištění krajiny bude trvat dlouhé roky.
Bělorusové se svých zásob zbavili před sedmi lety. Splnili tak podmínky Ottawské úmluvy. Jenže Rusko? To má s USA, Čínou a pár dalšími zeměmi něco společného – k zákazu protipěchotních min se nepřipojili.