Čas od času přijdou odborníci na globální klima s řešením, které se na první pohled jeví jako naprosto šílené, s odstupem času však možná půjde o jedinou možnou variantu. Jednu z těchto divokých teorií představili nedávno vědci v odborném časopise PLOS Climate.
Planeta Země čelí v posledních staletích celé řadě problémů. Jednou z palčivých otázek lidstva zůstává definitivní řešení globálního oteplování. Nejvyšší vina se v tomto ohledu přisuzuje spalování fosilních paliv a následnému uvolňování CO2 do atmosféry. Pokud nebudou emise tohoto nebezpečného skleníkového plynu omezeny, může v horizontu následujících několika let dojít k postupnému ohřevu povrchu planety až o 2 nebo 3 stupně.
Může prachový štít vyřešit globální oteplování?
Je tedy logické, že se vědci snaží přijít s řešením. Jednou z úvah, které by teoreticky mohly být brány v potaz, je tzv. geoinženýrství. Konkrétně solární geoinženýrství zaštiťuje řadu mechanismů, které by mohly cíleně ovlivnit zemské klima. Pravděpodobně největší kontroverzi v rámci tohoto výzkumu budí myšlenka rozprašování částic síry do atmosféry v procesu, který napodobuje erupci sopek. Drobný prach by pak odrážel sluneční paprsky zpět do vesmíru. Tento cíl s sebou pochopitelně nese mnohem větší množství problémů, než sám řeší. Otázkou ovšem zůstává, co kdyby se částice místo do atmosféry uvolnily do volného vesmíru?
V boji proti globálnímu oteplování by mohl pomoci vesmírný prach. Má teorie šanci na úspěch? Zdroj: Pixabay
Vědecká práce publikovaná v časopise PLOS Climate se snaží navrhnout právě tento typ řešení. Zdrojem prachu by v tomto případě mohla být přirozená družice Země. K odhalení této varianty přispěly zejména počítačové simulace, ze kterých vzešel měsíční prach jako ideální kandidát na tento solární štít. Řízenou detonací na povrhu Měsíce by mohlo dojít k jeho uvolnění do vesmíru a vytvoření prachového filtru, který by sluneční paprsky zmírnil.
Je na místě zmínit, že se v tomto ohledu jedná spíše o popularizační práci než o ultimátní návod k řešení klimatických problémů. Autoři tak spíše zhmotnili své teoretické úvahy na papíře, a jako podporu použili počítačové modelování.
Odvrácená strana bizarního experimentu
Pokud se však chceme pustit do podobných úvah, je na místě vzít v potaz také druhou stranu mince. Dnes totiž máme například důkazy o tom, že prach z nárazu asteroidu zakryl slunce do takové míry, že vyvolal dobu ledovou. Bylo by tedy třeba pečlivě zvážit, jak takový experiment nastavit. Prach uvolněný z povrchu Měsíce by však podle simulace nijak neohrozil kvalitu zemské atmosféry. Měl by naopak putovat směrem od Slunce pryč do vzdáleného vesmíru, a nebezpečí doby ledové či vyhynutí druhů by tak na Zemi hrozit neměl.
Podle názorů odborníků na publikovanou teorii by k vytvoření efektivního solárního štítu bylo zapotřebí poměrně velké množství měsíčního prachu. Odhaduje se však, že by takto bylo blokováno pouze 1-2 % celkového slunečního záření.
Zdroj prachového štítu by mohl představovat Měsíc. Zdroj: Freepik
Teorie však pokulhává za praxí, protože navržený experiment neřeší dlouhodobé oteplování planety. Než tak bude možné pokus otestovat v reálném prostředí, dospěje nejspíš zemské klima do bodu, kdy už ani tento bizarní prachový štít naší planetě nijak nepomůže. Přesto však může jít o pomyslnou poslední šanci na záchranu v případě, že se jiné metody ukáží být nedostačující.
