Ono na tom vlastně nezáleží. V celkovém kontextu nezáleží na tom, zda globálnímu oteplování napomáhá člověk – čemuž studie napovídají – a důležitá není ani střídavě kritizovaná a chválená švédská aktivistka Greta Thunberg. Jde o to začít něco dělat, a to co možná nejdříve.

Klima se totiž změní ať chceme, nebo ne, a to s naším i bez našeho zásahu – s lidskou stopou to jen bude podstatně rychleji. Hlavní ale je, aby se s tím začalo něco dělat, protože jinak si lidstvo časem projde dobou temna, ze které už se nemusí nikdy vzpamatovat.

Ono se to snadno řekne, těžko udělá – změnu klimatu nemůže vyřešit jediný stát, jediná firma a miliardy ušlého zisku či investic, které by šly na výzkum a vývoj, nikdo nevrátí. A do toho se samozřejmě nikomu příliš nechce.

Vzdálený a nehmotný problém

Je také logicky těžké vidět širší obrázek. Což o to, v energetice už se věci alespoň zběžně hýbají kupředu, stejně jako v automobilismu, ale řada neziskových organizací nebo politiků se věnují jen jednomu z celé řady souvisejících symptomů. Vysazování stromků samo o sobě nepomůže, pokud nebudeme řešit vypouštění CO2 do ovzduší a podobně.

Hysterické výlevy na shromáždění OSN jsou k ničemu, rovněž studentské stávky nemají pražádný efekt; málokdo je vezme vážně, a o to více politici, kteří obvykle hrají na jiné cílové publikum – obzvláště ti, co stojí u moci. Nepomůže ani to, že se o věci víc mluví, lidi totiž potřebují přesvědčit, nikoliv jen informovat. V době postfaktické prostá informovanost zdaleka nestačí.

Daleko větším problémem je samotné smýšlení voličů a lidí. Klima zkrátka nestojí v popředí: Přídavky na děti, místní infrastruktura, důchody, zdravotnictví, finance a další věci jsou pro běžného občana obvykle důležitější, a to proto, že jde o jasně viditelné věci, které se ho přímo dotýkají. Klimatické změny jsou jaksi vzdálené, nehmotné. Přístup typu „po nás potopa“ také není zrovna vzácností, ať si to přeci vyřeší příští generace.

Ta se zatím o problém z nezanedbatelné části zajímá aktivně, hlavně proto, že řeší jiné problémy a jiné možnosti, než generace minulé. Tak, jak je to přirozené.

Ukazování prstem nic nezmění

Nepomáhá obviňování minulosti nebo současnosti, na jejíž vlně se Greta Thunberg veze. V době průmyslové revoluce prakticky nikoho ani nenapadlo, jak by mohlo všudypřítomné uhlí svět ovlivnit (navíc mělo lidstvo tehdy dost palčivé potíže samo o sobě) a i dnes jen velmi těžko pronikáme do problematiky fungování našeho podnebí, byť teď už alespoň chápeme, že některé věci jsou špatně a že je nutné změnit dosavadní směr vývoje. Ukazovat zlověstným prstem na dobu minulou je však přinejlepším pokrytecké, přinejhorším zaslepené.

Co s tím dělat? Časem bude pravděpodobně jediným možným řešením technologický posun. Jenže třeba pokročilé geoinženýrství může svět zachránit stejně tak dobře, jako ho zničit. Kontrolovaný zásah do klimatu navíc téměř jistě způsobí, že ho budeme muset ovlivňovat už navždy. A pokud se „něco nepovede“, můžeme svůj jediný svět snadno zdevastovat až k neobyvatelnosti.

Plus, pokud by se geoinženýrství použilo pro vojenské účely, to už by byla přímo hotová apokalypsa, bez většího přehánění.

A kdo by tak měl činit? Ach ano, globální politika je možná největší překážkou cíleného řešení globálního oteplování a dalších nechtěných vlivů přirozených cyklů naší planety s dodatkem vlivu člověka. Představte si, jak si v poklidu sednou ke stolu USA, Čína, Rusko, EU, Japonsko, Izrael, spousta arabských států, africké státy a třeba státy Jižní Ameriky a založí globální organizaci, která začne řešit klimatické změny a všichni členové do ní budou nalévat jak své nejlepší vědce, tak stálý proud miliard dolarů.

Věda, data, fakta – a přesvědčení

Nesmysl? Bohužel ano, nicméně řešení, které by mohlo v rozumné době nést výsledky. Pokud se na něco upnou ty nejlepší mysli z mnoha zemí a s prakticky neomezeným rozpočtem, dokážou mnohé.

Soutěžení mezi státy jako v případě vesmírných závodů v tomto případě nepomůže – musí jít o koordinovanou akci, nebo přinejmenším schválenou celým světovým společenstvím. Zásah od jediného státu, samostatně, by mohl vyvolat reakci takovou, v porovnání s níž by klimatická změna vypadala jako příjemná procházka prosluněným údolím za lehkého jarního větříku.

Nemluvíme tu o jakémsi celosvětovém komunismu nebo podobných zhoubných ideologiích, jejichž myšlenky místy opět ožívají – pouze o mezinárodním spolupráci v širokém měřítku.

Pro přirozené řešení změn v klimatu by šlo třeba využít sopečnou aktivitu, nicméně to neřeší vše a vede k dalším potížím; ochlazení planety by však v případně opravdu silného soptění pravděpodobně nastalo.

Ani rychlá řešení v tomto případě nepomohou. Je potřeba postupovat s rozvahou, s vědou a skutečnými daty a fakty v pozadí, bez křiku a pokud možno organizovaně. Slečně Thunberg nelze upřít motivaci a dobrý úmysl, její metody a argumenty však odpovídají věku a vzdělání, což momentálně není zrovna to, co je pro vyvolání smysluplné změny potřeba. Zfanatizovaný dav historicky nikdy nevedl k ničemu pozitivnímu.

Když si to shrneme, je ve finále úplně jedno, zda v člověkem způsobenou změnu klimatu věříte, nebo zda máte rádi či nesnášíte Gretu Thunberg. V podstatě nejde ani o to, zda vnímáte globální změnu klimatu jako problém nebo ne, stačí se shodnout na to, že je dobré zajistit, aby třeba nedošlo k znečištění veškeré pitné vody, masivnímu zvýšení hladiny moří a oceánu nebo k hladomoru v důsledku celoplošného sucha.

Potřebujeme vědu a technologie, vzdělání a výzkum, nikoliv prázdná slova, zbytečný křik nebo předvolební sliby.

Komentář