Po delším období klidu došlo k erupci na Slunci, kterou vědci pozorovali více než hodinu. Na Zemi úkaz způsobil rušení signálu a vědci původně avizovali i nevšední podívanou v místech, kde běžně polární záři spatřit nelze. Proč jsme nakonec nic pozorovat nemohli a kam se za polární září vydat?

Mrak nabitých částic slunečního větru se uvolnil při erupci C4 z oblasti s mnoha slunečními skvrnami 20. března. Na Zemi měla podle vědců erupce způsobit drobná rušení rádiového signálu v Evropě i na některých místech v Africe, přičemž kvůli výtrysku koronární hmoty (CME) mělo později být možné sledovat také jev zvaný aurora borealis, běžně známý jako polární záře.

Kam vyrazit na pozorování polární záře? Oblíbenou lokalitou je v tomto směru švédské a finské Laponsko, hojně se cestovatelé vydávají také na Island či Špicberky. Oblíbenou destinací je také město Alta, které se nachází za polárním kruhem. Pro větší dobrodruhy existují i výpravy na vzdálenější Sibiř či na ruský poloostrov Kola. Vyhledávanou událostí je také festival Northern Lights v norském městě Tromsø.

To se nakonec nestalo i přes fakt, že 23. března měl oblak nabitých částic Zemi zasáhnout. Podle vědců Zemi proud částic minul a částečně zasáhl Zemi v takovém úhlu, kdy nedocházelo k větším interakcím částic s atmosférou planety.

Shluk slunečních skvrn pozorovaných na Slunci. Zdroj: NASA

V roce 1859 hořely telegrafní sítě, dnes by podobná bouře lidstvo paralyzovala

Po silnějších geomagnetických solárních bouřích může na Zemi docházet k rozsáhlému rušení rádiového signálu a dokonce i k poškození elektroniky a komunikačních systémů. Nejznámější je událost z roku 1859, kdy rozsáhlá geomagnetická bouře vyřadila z provozu telegrafní systémy v USA a Evropě, přičemž docházelo i k různým zraněním a zasažením elektrickým proudem.

Přestože lze běžně polární záři spatřit především na pólech, při větší sluneční aktivitě ji lze pozorovat i v oblastech blíže rovníku. Např. v roce 2011 ji bylo možné pozorovat i ve státě Alabama v USA a dokonce i na území České republiky.

Zdroj: NOOA