Extrémně silný zdroj sluneční radiace bude rozbíjet molekuly vody a vytvářet tak kyslík a vodík. Ekologické palivo budoucnosti by takto vědci chtěli vyrábět ve velkém.
Nejlehčí a nejjednodušší plyn ve vesmíru je skvělým ekologickým palivem. Při jeho spalování totiž vzniká pouze obyčejná nezávadná voda. Problémem však je, že se na Zemi ve své elementární podobě vyskytuje jen vzácně. Vody je na planetě na rozdíl od vodíku dostatek, pokrývá 2/3 zemského povrchu.
„Pokud byste vešli do místnosti ve chvíli, kdy je přístroj zapnutý, okamžitě byste shořeli,“ zmiňuje vedoucí výzkumu, Bernard Hoffschmidt, z Německého střediska pro letectví a kosmonautiku
Tým německých vědců představil světu metodu, pomocí níž zkouší vyrábět ekologické palivo. Konstrukce 149 silných reflektorů s xenonovými lampami nese název „Synlight“. Použité lampy jsou podobné těm, které se nachází v silných promítačkách v kinech a mají simulovat běžné denní světlo.
Může být voda řešením závislosti na ropě?
Zdroje světla vědci namířili na malou plochu o rozměrech 20 x 20 cm. Celá konstrukce je schopna vyprodukovat 10 000x více solárního záření, než by na stejný povrch dopadalo za dne ze Slunce. S teplotami kolem 3 000 °C se budou snažit rozložit vodu na její dvě základní složky – kyslík a vodík.
Právě vodík je mnohými považován za palivo budoucnosti, neboť při jeho spalování nevzniká oxid uhličitý, který podporuje skleníkový efekt planety. Až doposud se pro výrobu vodíku využívala především elektrolýza. Tu chtějí výzkumníci vyměnit za metodu využívající vysokého množství energie, které dopadá na povrch planety z našeho Slunce.
Proč chce lidstvo vyrábět nejčastější prvek ve vesmíru?
Podle vedoucího výzkumu má Synlight díky svému výkonu 350kW pomoci lidstvu „natrénovat“ výrobní proces vodíku metodou silného slunečního záření. Proces výroby bude postupně odladěn a rozšířen do podoby, kdy bude tímto způsobem možné vodík produkovat ve větším měřítku.
Časem chtějí vědci využít i běžného slunečního záření, které dopadá na povrch planety. Než budou výstupy experimentu uspokojující, může to podle současných odhadů trvat celou dekádu. Výsledek v podobě čistého paliva však za vynaložené úsilí rozhodně stojí. Výroba zařízení vyšla na 95 milionů Kč. Během 4 hodin provozu spotřebuje Synlight stejné množství energie, jako čtyřčlenná domácnost za jeden celý rok.
Ironií zůstává, že právě vodík (hydrogen) je nejčastějším chemickým prvkem ve vesmíru, kde se až z 90 % podílí na počtu veškerých atomů hmoty. I přes tento fakt se na Zemi ve své čisté formě vyskytuje jen vzácně. Najdeme jej hlavně ve vyšších vrstvách atmosféry především v plynné dvouatomové formě H2, v mezihvězdném prostoru pak hlavně ve formě atomárního vodíku H.
Produkce vodíku zmíněnou metodou má i své nevýhody. Jeho velkou těkavost je však možné řešit např. smícháním s oxidem uhelnatým, čímž vzniká ekologický letecký petrolej.
