Outriders se celá řada věcí vůbec nepovedla – vynahrazuje to ovšem výtečnou hratelností.

Předně, začátek hry je absolutní propadák. Spousta nudných cutscén o postavách, které vás nezajímají, s příběhem, který nedává smysl a pseudo-drsnými promluvami, které znějí, jako kdyby je napsal patnáctiletý fanoušek brakového sci-fi.

Spousta cutscén. Opravdu velká spousta.

Pokud ale začátek vydržíte a přenesete se přes zbytečný filmový „zážitek“, dostanete velmi solidní střílečku typu looter-shooter. Gunplay je skutečně výtečný, zbraně jsou samozřejmě arkádové, ale pocit ze střelby je dobrý, vylepšování je přirozené a dává smysl a zkoušet nové typy zbraní je přímo lahůdka. „Superschopnosti“, kterými protagonista disponuje, jsou variabilní a velmi zábavné, a umožňují přizpůsobit si styl hry skutečně na míru.

Víc než zábavu ze střílení ale od Outriders neočekávejte. Grafika je solidní, pravda, a design lokací a nepřátel je vcelku povedený. Jinak jde ale o generickou střílečku ze třetí osoby, která se nesnaží o nic nového: Systém krytí připomene Gears of War, některé prvky se zdají jako vystřižené z Destiny 2 a akce je rychlá a dynamická.

Jednou z mála vad na kráse soubojů je nízká variabilita nepřátel – přes kterou se ale dá přenést. Pozitivem je, že ačkoli při hraní musíte být neustále online, tak jsou Outriders dobře hratelní i sólo. Na dnešní herní scéně, kde jsou střílečky mířené z naprosté většiny pouze na kooperativní hraní nebo na PvP jde o příjemnou změnu. Outriders cílí na 1-3 hráče a ve třech si užijete nejvíce zábavy, ale pokud tápete, co si zahrát, na chvíli zabaví i v jednom – tedy, pokud se dostanete přes zmíněný tragický začátek.

Hlavně prosím nehrajte Outriders kvůli příběhu. Střílečky málokdy patří mezi příběhově fantastické kousky (čestná zmínka pro Spec Ops: The Line, jenž disponuje příběhem, za nějž by se nemusel stydět lecjaký slavný sci-fi autor), ale Outriders občas překračuje hranici trapnosti. Na temném, depresivním příběhu by v zásadě nebylo nic špatného, scénář je ale vyveden mizerně a místo silných emocí vyvolá spíše protočení očí.

Ovládání je místy až příliš konzolové, interface kolísá někde mezi poměrně intuitivním a „co to proboha je“. I tady ale najdeme celou řadu mnohem horších kousků, a není to nic, kvůli čemu by nemělo smyslů Outriders zkusit.

Pokud si tedy chcete pořádně zastřílet, odreagovat se a najít opravdu obří množství zbraní, do toho. Pokud toužíte po hlubším, komplexnějším zážitku, od Outriders dejte raději ruce pryč.