Studie publikovaná v peer-reviewed magazínu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society využívá data z mise K2. Analyzovaná data pochází z roku 2016 a jsou z Keplerova vesmírného dalekohledu.
Dnes již Keplerův vesmírný dalekohled nic neobjevuje – v říjnu 2018 mu došlo palivo po devíti letech fungování v kosmu, a brzy ho má nahradit Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Pokud tedy nedojde k dalšímu zpoždění.
Získaná data z Keplera budou vědci analyzovat ještě několik let, a právě nedávná studie z dnes již 5 let starých dat vychází. Týká se takzvaných toulavých planet, takových, které poletují vesmírem bez gravitačního ukotvení ke konkrétní hvězdě. Pokud se objev v budoucnu potvrdí, půjde o náhodu související s pozorováním jevu gravitačního mikročočkování.
Umělcova představa o toulavé planetě velikosti Jupitera. Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Planety bez hvězd?
Mise K2 byla zaměřená na pozorování milionů hvězd blízko středu naší galaxie; dalekohled na sondě se zaměřoval na fascinující a poměrně vzácný jev gravitačního mikročočkování – proces ohybu světla v gravitačním poli, předpovězený obecnou teorií relativity.
Gravitační mikročočkování umožňuje pozorovat méně výrazné světlo vyřazované objekty v pozadí ve chvíli, kdy je dané světlo dočasně zvýrazněno přítomností jasných hvězd v popředí; krátkodobé zesílení světla trvá několik hodin až dní. Podle výpočtu je přibližně jedna z milionu hvězd v naší Galaxii v jakýkoliv daný moment pod vlivem mikročočkování, ale jen pár procent z nich se týká planet.
Čtyři z 27 odhalených potenciálních případů mikročočkování se od ostatních vymykají. Signály odpovídají planetám o velikosti Země, chybí však delší, souběžný signál, který by napovídal existenci hvězdy, kolem kterých planety obíhají.
Jednou z teorií, kterou se právě zaobírají vědci v publikované studii v čele s doktorem Ianem McDonaldem z Manchesterské univerzity, jsou volně letící planetární objekty; planety, které dříve mohly obíhat hvězdu ve sluneční soustavě, v češtině občas označované jako toulavé planety (podle anglického originálu rogue planets). Vlivem gravitačních jevů – kupříkladu efektem jiných, větších a těžších planet – však mohly být vymrštěny mimo gravitační pole hvězdy a ocitly se ve volném vesmíru.
A ještě jedna umělcova představa. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (Caltech-IPAC)
Nalézt příklady mikročočkování je extrémně obtížné, a není jasné, zda vědci skutečně odhalili skupinu volně plovoucích planet. Na jejich existenci se zaměří budoucí vesmírného dalekohledy a mise, a to jak od agentury NASA, tak ESA. Specificky zaměřen na hledání toulavých planet pomocí gravitačního mikročočkování bude Nancy Grace Roman Space Telescope od NASA, ten snad poskytne přesnější výsledky.
Toulavé planety jsou zajímavým tématem; spekuluje se kupříkladu také o tom, zda by dřívější toulavé planety mohly nalézt nový domov u existujících slunečních soustav; chytit se do gravitace místní hvězdy a oběžnou dráhu časem přirozeně „opravit“ na pravidelnou. Není však zcela jasné, zda je něco takového možné.
Zdroj: University of Manchester
