Proč není Pluto planetou?

Asi každý zná planetku Pluto – původně devátá planeta naší sluneční soustavy byla v roce 2006 překlasifikována na trpasličí planetu. Událo se tak mimochodem na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze.

S tím, jak se zlepšilo naše chápání vesmíru (byť stále rozumíme pouze několika málo drobným detailům z celého velkého celku), pochopili astronomové, že klasifikovat Pluto jako planetu je chybné – neodpovídá totiž tak docela parametrům, které z kosmického objektu dělají planetu.

Obrázek: Proč není Pluto planetou?

Pluto v porovnání s Austrálií. Zdroj: Montáž, NASA/Pinterest

Jaké jsou tedy vlastně konkrétní vlastnosti planet, a proč byl časem Pluto z této klasifikace vyřazen?

Skoro planeta… skoro

Velmi často se jako hlavní důvod uvádí jeho malá velikost. Konec konců, na začátku 21. století byla objevena hned tři velká tělesa Kuperově pásu – Eris, Haumea a Makemake, všechna poměrně velká. Ačkoli Pluto je skutečně ve srovnání s plnohodnotnými planetami objektem malým, Mezinárodní astronomická unie (IAU) – organizace, které o klasifikacích rozhoduje – to za problém nepovažuje.

Obrázek: Proč není Pluto planetou?

Jak by lidskému oku připadala další trpasličí planeta, Ceres. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

V pražské debatě stanovila IAU tři klíčové parametry, kterých se drží dodnes:

  1. Planeta musí přímo obíhat kolem své hvězdy.
  2. Planeta musí být dostatečně velká na to, aby měla zaoblený, sférický tvar.
  3. Planeta nesmí svoji oběžnou dráhu sdílet s objekty podobné velikosti – jinak řečeno, nepročistil své okolí.

První bod Pluto splňuje, přestože jeho oběžná dráha je vysoce výstřední a nakloněná. Problém není ani v bodu dva; velikost Pluta v porovnání s planetami skutečně neobstojí, ale má dostatečnou hmotnost na to, aby byl gravitací zaoblen.

Obrázek: Proč není Pluto planetou?

Oběžná dráha Pluta je vskutku specifická. Zdroj: Anne Verbiscer / NASA

Příliš mnoho sousedů

Problémem se však stal bod třetí, o němž se na pražském 26. valném shromáždění hojně diskutovalo a dosud budí kontroverze. Pointou je to, aby planeta nesdílela blízké okolí s objekty podobné, stejné nebo větší velikosti, než je ona sama. Trpasličí planeta Pluto ovšem své okolí „neovládla“. Měsíců se bod netýká, ty jsou vždy v porovnání výrazně menší a obíhají kolem planety samotné, a to i pokud se bavíme o velkých satelitech jako je náš Měsíc nebo Galileovy měsíce Jupiteru. Planetky navíc měsíce mít smí, a některé mají.

Jakýkoliv objekt, který jeden ze tří základních bodů nesplní, však nemůže být klasifikován jako planeta. Vědci se tím vyhnuli nutnosti klasifikovat další velké, zaoblené transneptunické objekty jako planety.

Obrázek: Proč není Pluto planetou?

Za ledovým obrem Neptunem už se tepla ze Slunce dostane jen opravdu málo. Zdroj: NASA/JPL-Caltech

Naopak jiné objekty, dosud pouze asteroidy, byly nově klasifikované jako trpasličí planetky. Jedná se o Ceres, kulatý, studený objekt poletující v hlavním asteroidovém pásu mezi Marsem a Jupiterem, a další objekty jako výše zmíněné Eris, Haumea či Makemake. Spolu s Plutem tak dnes IAU v naší sluneční soustavě klasifikuje jako trpasličí planety pět objektů.

Život nebo chladná temnota?

Další objekty v Kuiperově pásu (potenciálně až stovky) však jsou kandidáty na definici trpasličí planety. Stačí, aby splňovaly body 1. a 2., „neovládly“ a nepohltily své okolí a nebyly satelitem k většímu objektu. Definici podle názoru některých astronomů splňují mimo jiné Quaoar, Sedna, Orcus a Gonggong.

Obrázek: Proč není Pluto planetou?

A na závěr ještě jednou Pluto, tak, jak je obvykle trpasličí planeta vyobrazována. Zdroj: Se souhlasem NASA

Častou otázkou bývá: Může být na trpasličích planetách život? Odpověď není jednoznačná, ale pravděpodobnost je velmi nízká. Problémem není ani tak prostředí, pod povrchem Pluta, Ceresu a dalších trpasličích planet se může nacházet tekutý oceán. Potvrzena je na Plutu a Ceresu i existence organických molekul, ke vzniku života zcela zásadních.

Problémem, jak popisuje profesor Vahe Peroomian z univerzity UFC Dornsife, je nedostatek energie. Světlo musí ze Slunce dosáhnout přes 4,4 miliardy kilometrů daleko, aby se ke Kuiperově pásu dostalo; ve chvíli, kdy se tak stane, jsou už paprsky příliš slabé na to, aby objekty zde výrazněji zahřály. U Ceresu je možnost teoreticky vyšší, nicméně prozatím astronomy zajímají pravděpodobnější cíle.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Obrázek: Vyznáte se v USB? Nová označení mají vše zjednodušit
Vyznáte se v USB? Nová označení mají vše zjednodušit
Obrázek: Amazon představil první čtečku Kindle se stylusem a budík mapující spánek
Amazon představil první čtečku Kindle se stylusem a budík mapující spánek
Obrázek: Hledáte výkonný notebook pro kreativní vyžití? Řada Studio je špičkou v oboru
Hledáte výkonný notebook pro kreativní vyžití? Řada Studio je špičkou v oboru
Obrázek: Jak na škody způsobené umělou inteligencí? EU upraví legislativu
Jak na škody způsobené umělou inteligencí? EU upraví legislativu
Obrázek: Co je to spyware a jak se proti němu bránit?
Co je to spyware a jak se proti němu bránit?
Obrázek: BeReal: Jak funguje sociální síť bez přetvářky?
BeReal: Jak funguje sociální síť bez přetvářky?
Obrázek: Přečtěte si příchozí zprávu, aniž by to kdokoliv věděl
Přečtěte si příchozí zprávu, aniž by to kdokoliv věděl
Obrázek: Jak zmizet z internetu beze stopy?
Jak zmizet z internetu beze stopy?