Pokud se vám nechce moc číst a stačí vám stručné hodnocení, budiž: 10/10. Jinou možnost tu v našich očích snad ani nevidíme.

Horor. Dobrodružství. FPS. Fyzikální simulátor. Ale hlavně Half-Life. Alyx není jen nějakou odbočkou na VR, která tak trochu potěší a navnadí. Ani zdaleka, jde o plnohodnotný titul, který překonává všechny předchozí hry série.

Recenze bude bez příběhových spoilerů (o některých herních mechanikách, které se ve hře objevují, se ale zmiňovat budeme, což vám může změnit prožitek ze hry) a radím vám: Nehledejte si informace předem. Objevte vše sami, od dětských krůčků při zabití prvního headcraba po chvíle, kdy kosíte Combine jako úrodu na poli. A nebojte, dojde i na antliony.

Pozor, screenshoty neobsahují příběhové spoilery, mohou ale v některých místech napovědět o obsahu hry

Jeden neutrální pro začátek.

Nový způsob hraní

Možnosti současného VR využili vývojáři absolutně do posledního, vymlátili z platformy snad i to, co tam nejde. Ještě nikde nebylo lepší a příjemnější zacházení s předměty a interakce s okolím, krásnější a děsivější prostředí, věrohodnější okolí; Alyx vtáhne a nepustí.

Můžete cokoliv. Můžete zkusit hrát baseball s headcrabem. Můžete si vzít náboje s ještě žijícího člena Combinu a pak ho těmi samými odstřelit. Můžete si modifikovat zbraně, a panečku, je to radost, jaká nemá obdoby. Vidět, jak se vám malá pistolka promění ve vraždící krutostroj a postupně se s ní učit je skvělý zážitek. Zbraní je tam víc, ale ty si objevte sami, stojí to za to. Milovat budete všechny se stejnou urputností, s jakou začnete nenávidět headcraby a zombie. Stanou se vašimi nejvěrnějšími společníky.

Vše je mimochodem krásně nechutné. Uvidíte u prvního léčení, či po dotyku na první mrtvolu – je to vážně hnusné, tak, jak to má být. Nad svou neochotou sahat na prakticky cokoliv ve hře jsem se až rozplýval.

Nezapomenutelný zážitek

Mohu tu rozebírat všechny technické náležitosti hry, mechanické podrobnosti nebo grafickou krásu, ale to už jsem naznačil v prvním náhledu, a hlavně to za mě udělala řada dalších recenzentů. Hra mi mimochodem trvala dohrát přibližně 11 hodin, což odpovídá standardům série; Half-Life 2 zabere asi 15 hodin, epizody 1 a 2 pak něco mezi 5 a 6 hodinami.

Brrrrrr.

Zajímavé ale je, jak výtečně rozkouskovaná tato herní doba je. Nenudíte se ani na jedinou sekundu, nemáte pocit repetitivnosti, ani toho, že by to celé bylo moc dlouhé nebo krátké – je to přesně akorát.

Nepamatuji si hru, která by na mě za posledních deset let tolik zapůsobila. Portal 2? Red Dead Redemption? The Last of Us? Skyrim? Mass Effect? Borderlands 2? Gone Home? Vznikla za tu dobu spousta skvělých her, a spousta z nich je nezapomenutelných a fantastických (Zaklínač 3, Divinity: Original Sin 2); a co teprve nedávné Disco Elysium, které dalo připomenout genialitu výpravných RPG z dob Planescape: Torment.

Ale ne, ani u těchto velikánů, her, u nichž šlo vytknout jen opravdu málo nebo vůbec nic, nepřišlo to speciální něco; něco, u čeho když to dohrajete, tak se posadíte na židli a deset minut zíráte do zdi, protože nejste schopní vstřebat, co se právě stalo.

Half-Life: Alyx tohle dokáže.

Skutečné pocity, skutečná Alyx

Nejde jen o to, že pokračuje Half-Life. Nejde jen o to, že je to prostě dobrá hra. Nejde dokonce ani o to, že díky VR zážitku jde o nebývalou míru interakce, kde je každá přestřelka skutečně významná a smrtonosná, kde je každý headcrab nový adrenalin a kdy se po třiceti minutách hraní potíte jako po uběhnutí maratonu.

Jde o emoce. Obavy, napětí a strach, kdy vcházíte do nové, strašidelné lokace. Leknutí a uskočení, studený pot. Boj a chyby, třeba když si po přebití nenatáhnete pistoli a po skákajícím headcrabovi střílíte na prázdno. A pak úleva, úplně zbytečný a hloupý pošklebek či přímo smích, kdy už víte, že je po všem a že jste překonali další překážku.

„Hacking“ je tu neskutečná zábava.

Half-Life: Alyx nabídne hlavně tohle – skutečné, lidské emoce zprostředkované skrze virtuální realitu. Není to příběh jako v Gone Home nebo Firewatch, který nabídne odlišný typ zážitku; toto jsou emoce související s putováním, které se ze snahy přežít vyklube v něco docela jiného… ale to už bych prozradil příliš.

Důležité ale je, že ty emoce neprožívá jen vaše postava, ale hlavně vy. Alyx je taková, jakou jí chcete – to vy uskakujete před heacraby spolu s ní, to vy se kryjete a střílíte jako ona.

A tohle je poprvé, co něco taková hra dokázala. Vy nehrajete za Alyx, vy JSTE Alyx.

Tohle není promo obrázek, ale screenshot ze hry.

Bez dalšího protahování udělujeme maximální skóre 10/10. Half-Life: Alyx není perfektní hrou, a chyby se bezpochyby najít dají. Z celkového hlediska a prožitku jako takového ale zkrátka nemáme co vytknout. Tohle je hra, kterou by si měl zahrát každý, kdo má možnost dostat se k dostatečně výkonnému počítači a VR headsetu. A pokud vás nepřesvědčí o potenciálu VR ani Alyx, tak už nic.