Je to konečně tady! Po šesti letech trápení jsme se dočkali, a na naše Windows počítače, PS4 a Xbox One míří nejočekávanější hra prvního čtvrtletí letošního roku. Mezi prvními jsme se podívali na hru Metro Exodus a není lehké cokoliv o hře říct. Proč? Jednoduše je nám líto každého prozrazeného okamžiku který neprožijete sami v dynamickém a atmosferickém světě Metra Exodus.

Doporučuji se před přečtením článku podívat na video recenzi. V době psaní článku jsem podstatně dále, než při natáčení videí. Proto mohu hru snad ještě lépe zhodnotit se zdravým odstupem. Ale ve videu uvidíte první dojmy ze hry, které bezprostředností nejlépe ukazují hratelnost samotnou.

Co říci o hře, která stojí na základech silného příběhu, bez toho, abych vám prozradil z příběhu až moc? Vezmeme to postupně.

Grafické zpracování

Vývojářské studio 4A Games sází na vlastní 4A Engine, který se osvědčil v předchozích dvou dílech: Metro 2033 (2010) a Metro: Last Light (2016). Z pohledu na léta vydání her bychom mohli engine považovat za zastaralý, ale vývojářům se povedlo vytáhnout to nejlepší ze současných technologií herního průmyslu a po vizuální stránce nám naservírovali skvost.

V pre-release verzi jsem narazil na občasné problémy se sekáním se obrazu, které naštěstí nebylo nijak časté. Občas jsem měl nepříjemné pocity z šilhajících postav, ale oči jsou vždy těžkou zkouškou herních grafiků. Opět, nebylo to v tak velké míře, abych za to Metro Exodus hanil, ale jako mínus to brát musím.

Upřímně jsem se dosti bál otevřených prostranství a jak si s tím 4A Games poradí, nicméně scenérie vypadají nádherně. Animace zrychleného dne při spánku jsou dechberoucí a nebýt prostředí světa, věřili byste, že se jedná o reálný timelapse.

Atmosféra je z půlky tvořená právě vizuální prezentací hry. A ta je opravdu parádní. Máte pocit, že sledujete reálný svět. A z toho pořádně mrazí v zádech. Grafické zpracování tak zkrátka podtrhuje a umocňuje atmosféru hry.

Herní vlastnosti

Ovládání je dobře rozvržené, i když mi chvíli trvalo zvyknout si na skrčení postavy. Tlačítko po skrčení chcete mít opravdu hodně osahané, jelikož většinu hry strávíte ve stínech a v podřepu. Občas mě potrápily hitboxy nepřátel, hlavně v pozdější fázi hry při střílení s velice, velice hlučnou odstřelovací puškou, u které nechcete uprostřed noci střílet vícekrát, než-li je nutné. Zbraně celkově jsou vyvážené. O úpravě zbraní později, ale síla zásahů, přesnost, či jiné atributy jsou příjemně vyváženy.

Postupem času se začnete bát vody. V této hře plavat nebudete. Voda- otočte se a zkuste jinou cestu. To sice občas způsobí lehký tik v oku, ale chápu potřebu vykompenzovat ztrátu klaustrofobických stěn uzavřeného metra. Naučte se používat mapu a kompas. Jinak si připravte antidepresiva při hledání cesty.

Příběh

Ožehavé téma. Hru jsem dohrál vlastně na jeden zátah a může za to nejen propracování světa a herních mechanik, ale také příběh. Vývojáři prozradili, že existuje několik alternativních konců. Neprozradili, zda-li konce ovlivňuje chování, styl hry, či něco jiného. A ač mám po dohrání podezření, jak ovlivníte konec, určitě vás o tento zážitek nepřipravím tím, že bych to prozradil. Konec dostanete takový, který si zasloužíte, tvrdí vývojáři. Můj konec byl epický, byl emotivní a logický. Ale i tak mi pořád v hlavě vrtá myšlenka, že kdybych udělal něco jinak, co by se změnilo? Ano, prozrazen. Už jsem hru rozehrál znova. Pokud jste ochotni věřit RPG veteránovi, tak slyšte: Hra stojí za to už jen kvůli způsobu vyprávění a napínavému příběhu na pozadí hry.

Také mne potěšily reakce postav na mé činy ve světě. Když jsem v úvodu ještě zastával přístup beranidla a občas se mi připletl do cesty nějaký ten otrok zlých banditů, má příběhová žena neopomněla večer zmínit, že se jí mé chování nelíbí.

Plížení

Stealth je alfou a omegou hraní. I když jsem netrpělivý a většinou mi plížení dělá problém, hra mne dostala do správné atmosféry a od půlky hry jsem konflikty neřešil jinak, než že jsem se nepřátelům proplížil za zády. Náboje jsou vzácné. Tečka. UI nepřátel se mi zdálo vyvážené. Když jsem vyhodil pojistky, byli chvíli v pohotovosti a nepřijali svůj osud s apatickou odevzdaností. Vynervované nepřátelé obejdete mnohem hůře, než ty v uvolněném stavu, kdy si na hlídce broukají a popíjejí čaj z mutantích nožek. Celkově stealth funguje dobře. A když jsem některou pasáž jednoduše nemohl tiše projít, vždy máte po ruce arzenál smrtících zbraní. A to už je slušný argument.

Úprava zbraní

Při hraní můžete u sebe nosit maximálně tři zbraně (plus doplňky jako jsou výbušniny, vrhací nože apod). Můžete nosit dvě zbraně na principu střelného prachu a jednu pneumatickou (tažnou- kuš). Ke každé ze zbraní můžeme ve světě najít komponenty a díky rozličné škále možných úprav je možné z jednoho typu zbraně vytvořit úplně rozdílný druh. Brokovnice s dlouhou hlavní? Tlumičem? Bubínkovým zásobníkem? Není problém. Není vůbec obtížné tak přizpůsobit zbraňový arzenál svému stylu hraní.

Celkové hodnocení

Hra i v neveřejné pre-release verzi fungovala na výbornou. Grafické zpracování je děsivě dobré a příběh podtrhuje hororovou atmosféru postapokalyptického světa. Umělá inteligence má občasné glitche v chování, ale převážně se to vztahuje do hraných cutscén, kdy vývojáři nejspíš nepočítali s mou těkavou povahou. Postavy se dívají na prázdné místo, když prozkoumávám zajímavý roh místnosti, kde bych stát neměl. Nebo mě vytlačují z prostoru, když jsem se jim nevhodně postavil do cesty. Po herní stránce je Metro Exodus velice sympatickou akční střílečkou s důrazem na stealth a rozmanitost světa.

WP DataTables