„Moderní taxislužby“ ve stylu Uberu jsou sice populární mezi zákazníky, nicméně doprovází je řada problémů systémového kalibru.
Nemluvme teď o tom, že za celých 10 let své existence Uber nevydělal ani dolar; ignorujme i to, jak špatně platí Uber svým řidičům a nepouštějme se ani do diskuzí o tom, proč nejde o sdílenou ekonomiku, nýbrž normální byznys.
Místo toho se zaměříme na to, proč už některým městům dochází s Uberem nervy.
„Jsme služba pro sdílené jízdy“; nebo jenom další taxislužba?
Dara Khosrowshahi, CEO Uberu, nedávno svým investorům sdělil, že společnost zkrátka vyrostla velmi rychle a na začátku bylo nejdůležitější co nejdříve proniknout na trh a co nejrychleji škálovat. To není nutně nepravda, nicméně přiznejme si, výmluva je to chabá (které firmy se tohle netýká?) a 10 let už je dost dlouhá doba na to, aby Uber začal normálně a profitabilně fungovat (což se neděje).
Uber, Lyft a další firmy začínají mít ve městech znatelné problémy. Původní sliby firem totiž zněly krásně: Konec běžnému vlastnictví automobilů, zlepšení dopravy a zajímavý přivýdělek po straně pro řidiče.
Realita? Zvýšení dopravního přetížení a emisí a špatné pracovní podmínky. Řidiči tvrdí, že chtějí lepší pracovní podmínky; Uber a Lyft je místo toho přesvědčují, že chtějí vyšší flexibilitu. Nechtějí, chtějí více peněz, které jim ale samozřejmě služby nemohou dát, protože samy peníze nemají. Neudržitelný byznys model.
Města nyní začínají aplikace pro sdílenou jízdu (což už jsou dnes fakticky normální taxislužby) aktivně regulovat. Nejde jen o USA, tvrdší podmínky budou mít Uber a Lyft také v Londýně, Moskvě, Pekingu nebo Melbourne – a na dalších místech všude po světě.
Zdroj: Reuters / Toby Melville
Regulace se Uberu, Lyftu a dalších dotknout významně, budou totiž muset změnit způsob, jakým zachází se sběrem dat z cest, platit dodatečnou daň za environmentální zátěž nebo dopravní kongesci a zlepšit podmínky řidičům; to jsou alespoň nejčastější chystané nebo už aplikované formy regulace.
Jak moderní taxislužby přicházejí o illuze
Změny pravděpodobně zvýší ceny. Výsledkem bude, že Uber se opět přiblíží tomu, jak fungují běžné taxíky, a rozdíl už bude spíše jen v pohodlnosti využívání aplikace.
Travis Kalanick, původní zakladatel Uberu, v roce 2016 řekl, že lidé nebudou vlastnit auta, budou mít službu, která je vezme tam, kam potřebují. John Zimmer, prezident Lyftu, zase předpokládal „vyhynutí“ automobilů ve městech do roku 2025. Byť lidé za volat skutečně nepatří, toto nebude ta pravá cesta kupředu.
Nejen, že jde o naprosté nesmysly, ale navíc se obě služby staly jedním z významných aktérů přetížení dopravní infrastruktury. V amerických městech, kde je Uber ještě běžnější než v Evropě, se zácpy v San Franciscu zvýšily asi o 60 %; a za více než polovinu tohoto zvýšení mají být zodpovědné právě služby jako Uber a Lyft.
Těžké časy nastávají pro sdílené jízdy. Buď vyhynou – v případě Uberu už by vážně bylo na čase – nebo se transformují v něco klasičtějšího, byť v modernějším kabátku. Jiných možnosti už jim moc nezbývá.
