Týmu španělských vědců se podařilo prozkoumat chemické složení vína, které je považováno za vůbec nejstarší dochovaný exemplář tohoto nápoje na světě. Nově zjištěné informace pomohly odborníkům vypátrat jeho původ, odrůdu i dobový význam.
Když bylo v roce 2019 v jihošpanělském městě Carmona objeveno starověké římské mauzoleum, jen málokdo tušil, jaký poklad se v něm bude ukrývat. Kromě poměrně standardního vybavení hrobky se zde tož našla i skleněná pohřební urna, v níž byly uloženy zpopelněné lidské ostatky ponořené do záhadné tekutiny. Výzkumníci z katedry organické chemie Universidad de Córdoba později kapalinu identifikovali jako víno, které se svými vlastnostmi zapsalo do dějin.
Komplexní chemická analýza nápoje odhalila mnohé
Hlavním úkolem vědců bylo prokázat, že tekutina objevená v urně je stále vínem, a v průběhu let nedošlo k jejímu rozložení do takové míry, že ji již nelze za víno považovat. Za tímto účelem byl v chemických laboratořích proveden nespočet analýz a měření vzorku, včetně sledování pH a chemického složení. Porovnáním se současnými víny Montilla-Moriles, Jerez a Sanlúcar se podařilo potvrdit, že jde skutečně o víno. Načervenalý odstín tekutiny pak vědce vybízel ke zjištění, o jaký druh vína ve skutečnosti jde.
Záhadné víno bylo uloženo ve skleněné urně spolu s lidskými ostatky. Foto: Se souhlasem Universidad de Córdoba
Klíčem k rozpoznání odrůdy a typu nápoje byly organické látky zvané polyfenoly, které jsou jakýmsi identifikátorem všech možných druhů alkoholických nápojů z révy vinné. Ve vzorku bylo identifikováno sedm specifických polyfenolů nalezených i ve výše uvedených soudobých odrůdách. Nepřítomnost jednoho z nich – konkrétně kyseliny syringové – pak vedlo vědce k závěrům, že vzorek byl původně vínem bílým. Červené zbarvení pak mohlo být způsobeno postupným působením zubu času. To však příliš neodpovídá bibliografickým, archeologickým a ikonografickým pramenům, a vědci tak pracovali i s teorií, že kyselina syringová se v průběhu let rozložila, a nebylo tak možné ji v tekutině stanovit. Dalším rozborem minerálních solí se však podařilo prokázat složení srovnatelné s bílými víny produkovanými v regionu v pozdějších obdobích, což potvrdilo lokální původ vína.
Mnohá vína dnes považujeme za archivní. To nalezené v jihošpanělské hrobce se však svým stářím strčí hravě do kapsy. Foto: Unsplash
Víno v urně s ostatky? Dává to logiku, tvrdí historici
Odborníky zaujal také vysoký stupeň konzervace nejen samotného nápoje, ale i hrobky jako takové. Díky tomu bylo výrazně potlačeno či úplně eliminováno působení vnějších faktorů, včetně záplav, netěsností nádoby či kondenzačních procesů. Skutečnost, že ve víně byl ponořen popel muže, pak podle vědců není náhodná. Ženy ve starověkém Římě totiž měly dlouho zakázáno pít víno. V hrobě v Carmoně se navíc našly ostatky hned šesti osoba, a jejich způsob pochování věrně ilustruje genderové rozdělení římské společnosti. Zatímco popel mužů byl ponořen do vína pouze s prstenem a zbytky nespálených kostí, ostatky ženy byly doplněny nejrůznějšími šperky, látkami či parfémy. Na druhou stranu jim však nebylo ani po smrti dopřáno vína.
Nález vína poukázal na genderové rozdíly ve starořímské společnosti. Současnost je v tomto ohledu ve vetšině zemí světa mnohem tolerantnější. Foto: Freepik
Pozoruhodný příběh starořímského vína má ještě jednu specialitu – nápoj byl identifikován jako nestarší svého druhu na světě. Víno nalezené na jihu Španělska překonalo svým stářím obsah lahve ze Speyeru objevenou v roce 1867 a datovanou do 4. století našeho letopočtu. Odhaduje se, že carmonské víno pochází z doby až před 2 000 lety, a své vydobyté prvenství tak má bezpochyby zaslouženě. Za jak dlouho se asi podaří najít mu nového vyzyvatele?
