Vesmírný dalekohled Jamese Webba již téměř rok a půl brázdí vesmír a mapuje známá i neznámá kosmická tělesa i jevy. Letos v květnu si na své konto připsal další významné úspěchy.
Od svého vypuštění v prosinci roku 2021 se vesmírnému teleskopu Jamese Webba (JWST) podařilo nejen zachytit unikátní snímky blízkého i vzdálenějšího vesmíru, ale také získat celou řadu klíčových analytických dat, která vědcům na Zemi slouží k hlubšímu pochopení toho, co se v kosmu děje. Nepřestává tak přitom činit ani dnes.
Okolí hvězdy Fomalhaut je tvořeno unikátními prstenci asteroidů
Prvním objektem zájmu Webbova teleskopu byl systém nedaleké hvězdy Fomalhaut. Tato planeta byla v minulosti značně medializována díky technologickému předchůdci JWST, slavnému Hubbleovu teleskopu. Podle snímků z roku 2008 byl totiž Fomalhaut považován za planetu. Teprve později bylo potvrzeno, že jde o hvězdu, a až nyní začínáme lépe poznávat její osud.
Objev vícero kruhů pásu asteroidů okolo hvězdy Fomalhaut byl pro vědce příjemným překvapením. Zdroj: Se souhlasem NASA
Kolem Fomalhautu se totiž tvoří pás asteroidů, které – v podobě hlavního nebo Kuiperova pásu – můžeme znát i z naší sluneční soustavy. Dosud však tento úkaz nebyl jinde ve vesmíru pozorován. Jak se navíc díky snímkům z JWST ukázalo, je pás Fomalhautu v porovnání s naším systémem také značně složitější, a tvoří jej prstence s tělesy různé velikosti. Tyto pásy nyní budou podrobeny dalšímu zkoumání, již nyní je ale jasné, že by průzkum v této oblasti mohl vědcům lépe pochopit, jakým směrem se možná bude ubírat osud i našeho planetárního systému okolo Slunce.
Kometa poblíž Slunce zvládá na svém povrchu držet vlhkost
Ani hlavní pás asteroidů však neunikl bližšímu zkoumání zvídavých čoček a sond Webbova teleskopu. Pro tento případ se zařízení vybavilo infračervenými kamerami, aby pátralo po zdrojích vody v této oblasti naší soustavy. Přestože je hlavní pás asteroidů již poměrně blízko Slunce, a existence vody tedy nemusí být nutně možná, vědci předpokládali, že i přesto se zde určité zdroje najdou. JWST pak tyto dohady potvrdilo při průzkumu komety Read.
Tato kometa (označovaná také kódem 238P) přitom není astrofyzikům nijak neznámá – k jejímu objevu došlo v roce 2005. Teprve nedávno však byla podrobena analýze pod infračerveným světlem, které odhalilo, že se v jejím chvostu nachází vodní pára.
Pozornost Webbova teleskopu se obrátila také ke kometě Read, resp. k jejímu chemickému složení. Zdroj: Se souhlasem NASA
Záhada ztraceného oxidu uhličitého
Dalším zajímavým zjištěním pak bylo, že kometa Read neobsahovala téměř žádný oxid uhličitý. Toto zjištění bylo pro vědce možná ještě větším překvapením než přítomnost vody v oblasti pásu asteroidů. Běžně totiž komety CO2 obsahují, ačkoliv se tato látka řadí k poměrně těkavým sloučeninám. Je tedy možné, že si kometa zvládla udržet vodu, avšak pro oxid uhličitý již byla vzdálenost od Slunce příliš krátká a zkrátka se vypařil.
Ačkoliv tedy toto pozorování má vědecky zdůvodnitelné vysvětlení, je nový objev pro odborníky dostatečným důvodem věnovat se průzkumu komet hlavního pásu asteroidů i v budoucnu.
