Společnost SpaceX na žádost Kyjeva zablokovala obecný přístup ke Starlinku na ukrajinském území. Ruská armáda, která terminály masově získávala přes šedý trh, se ocitla bez spolehlivého satelitního internetu. Odpovídající alternativu Moskva nemá a vojáci na frontě to řeší po svém.
Začátkem února 2025 dosáhl Kyjev zásadního průlomu. Ukrajinské ministerstvo obrany se dohodlo se SpaceX na tom, že Starlink na území Ukrajiny bude fungovat výhradně pro terminály registrované na tzv. whitelistu. Kdo není na tomto seznamu, nepřipojí se. Jednoduché, účinné a pro ruskou stranu podle aktuálních zpráv z bojiště devastující.
Starlink má velmi malou anténu (bílé zařízení o velikosti A4 vlevo dole) a nabízí vysoké rychlosti připojení přes 100 Mb/s a odezvu v řádu nižších desítek milisekund. Foto: Redakce inSmart.cz
Vydírání rodin válečných zajatců
Reakce ruských jednotek přišla rychle. Koordinační štáb pro zacházení s válečnými zajatci v Kyjevě začátkem února upozornil, že ruští vojáci začali vyhrožovat rodinám ukrajinských zajatců. Požadují po nich registraci terminálů Starlink na jejich jméno. Registrace totiž vyžaduje ukrajinský průkaz totožnosti.
Na oběžné dráze je aktuálně kolem 10 tisíc satelitů Starlink. Foto: Se souhlasem SpaceX
Někteří Rusové nabízejí za jednu registraci až 230 dolarů. To je přibližně třetina mediánového měsíčního platu na Ukrajině. Lákavá částka pro zoufalé příbuzné. V reakci na to Kyjev varuje, že pokud se terminál registrovaný na jméno ukrajinského občana objeví v rukou okupantů, je to důvod k trestnímu stíhání. Zvlášť pokud ho někdo použije k navádění dronů.
„Pro nepřítele je Starlink tak důležitý, že nasadil celou síť na hledání zrádců ochotných zaregistrovat terminály,“ napsal na Telegramu Serhij Beskrestnov, dronový analytik a poradce ukrajinského ministerstva obrany.
Proč je Starlink pro vojáky nenahraditelný?
Starlink stojí na konstelaci satelitů na nízké oběžné dráze (LEO), zhruba 550 km nad Zemí. Odezva takového připojení je velmi rychlá a pohybuje se kolem 20–40 milisekund. Pro srovnání, geostacionární satelit obíhá ve výšce 36 000 km a jeho latence dosahuje stovek milisekund. To je rozdíl jako mezi moderním videohovorem po internetu a satelitním telefonem z devadesátek.
A Russian Molniya drone with a Starlink terminal.https://t.co/9Tb8GTx1nI pic.twitter.com/zmbpgMGwXm
— Rob Lee (@RALee85) December 15, 2025
Na frontě to znamená např. videostream z průzkumného dronu v reálném čase. Sdílení mapových dat mezi jednotkami. Koordinace úderů. VoIP hovory mezi velitelskými stanovišti. Když tohle všechno zmizí, jednotky se vracejí ke kompromisům a opět vytáhnou civilní radiostanice, mobilní telefony a lokální sítě. A to jsou prostředky náchylné k odposlechu a rušení. Britský think-tank RUSI už dříve popsal, jak ruské síly v počátečních fázích invaze sahaly po civilních komunikačních prostředcích právě kvůli selhání vlastní infrastruktury.
Co Rusko reálně má a proč to nestačí?
Ruská armáda samozřejmě nějaké satelitní kapacity má. Jenže žádná z nich se Starlinku nepřibližuje.
Geostacionární satelity provozované firmami RSCC (řada Express) nebo Gazprom Space Systems nabízejí satelitní internet. Ale latence se v nejlepším případě pohybuje v řádek stovek milisekund. Pro přenos krátkých zpráv je to použitelné. Pro ovládání dronu v reálném čase už ne.
Používán je podle analytiků např. terminál RS-30M od firmy ISS Reshetnev. Kompaktní zařízení s anténou o průměru 30 cm a hmotností kolem 2,5 kg. Jenže je to pořád GEO terminál. Fyziku oběžné dráhy neošidíte.
Foto: Se souhlasem Roskosmos
Systém Gonets je ruský LEO projekt, to ano. Ale jeho datové rychlosti se pohybují v řádu kilobitů za sekundu. Spíš satelitní pager než broadband.
A nakonec jsou tu ambiciózní plány. Projekt Sféra od Roskosmosu. Bureau 1440 s konstelací Rassvět. Reuters loni v září citoval šéfa ruského vesmírného programu, který tvrdil, že vývoj pokračuje „rychlým tempem“. Moscow Times ale v lednu 2026 informoval o odkladu vypuštění první větší dávky satelitů. Mít plán a mít funkční síť s tisíci satelity – to je obrovský rozdíl.
Ani zahraniční služby problém neřeší
Teoreticky by Rusko mohlo sáhnout po jiných zahraničních službách. Iridium nabízí LEO síť s globálním pokrytím, ale jeho datové rychlosti dosahují maximálně kolem 700 kbps. Na video to zkrátka není. Inmarsat a Thuraya jedou přes GEO – stejný problém s odezvou.
OneWeb od Eutelsatu provozuje přes 600 satelitů na nízké oběžné dráze a parametry vypadají slibně. Jenže OneWeb funguje jako velkoobchodní služba pro firemní zákazníky, ne jako „kup terminál a připoj se“. Navíc sankční režim by jakékoli dodávky ruské armádě výrazně komplikoval.
Válka o připojení
Proruští vojenští blogeři situaci popisují nečekaně otevřeně. Většina ruských jednotek na frontě prý přišla o přístup k internetu
Looks like the steps we took to stop the unauthorized use of Starlink by Russia have worked. Let us know if more needs to be done.
— Elon Musk (@elonmusk) February 1, 2026
Sady pro připojení k síti Starlink navíc nebudou fungovat, pokud se budou na území Ukrajiny pohybovat rychleji, než 75 km/h. Jediný, kdo může toto omezení obejít, je ukrajinská armáda. V praxi tak nově nemůže ruská strana použít Starlink k navádění dronů.
Je v tom kus ironie. Rusko vede válku proti Západu a jeho hodnotám, ale jeho armáda je závislá na americkém satelitním systému provozovaném firmou SpaceX Elona Muska. Vlastní alternativa je v nedohlednu. Chybí hustá konstelace, spolehlivé pozemní stanice, masově dostupné terminály i schopnost rychle reagovat na rušení.
Odpojení Starlinku nemusí být samo o sobě rozhodujícím faktorem války. Ale pro ruské jednotky až doposud zvyklé na spolehlivé připojení je to tvrdá rána. A zaplnit tuto mezeru pravděpodobně nebudou schopni ani za měsíce.
Zdroje: Gonets, APNIC, Reuters, The Guardian
