Exoplanet, tedy planet mimo naši sluneční soustavu, známe už celou řadu. Díky Keplerovu vesmírnému dalekohledu, a několika dalším, už víme o několika tisících.
Otázka ale zní – dalo by se na nich vůbec žít? Červeným trpaslíkem jsou ty hvězdy, které mají nízkou luminozitu (málo svítí) a relativně nízkou teplotu. Je jich velký počet, některé odhady mluví o tom, že až ¾ všech hvězd v Mléčné dráze jsou právě červení trpaslíci. Nejbližší hvězda od Slunce, Proxima Centauri, je kupříkladu červeným trpaslíkem.
Veškerá data o exoplanetách obíhajících kolem červených trpaslíků jsou stále spíše kvalifikovaným odhadem – víme o nich zkrátka příliš málo. Pokud ale astronomové budují na svých současných uznávaných teoriích o vesmíru, dají se alespoň nějaké informace odvodit – samozřejmě jen velmi pravděpodobně, nikoliv jistě.
Rok uplyne za 11 dní
S využitím dat se Spitzerova vesmírného dalekohledu dokázali astronomov0 částečně zrekonstruovat stav, který panuje na planetě LHS 3844b, která obíhá červeného trpaslíka typu M a je vzdálená 48,6 světelných let od Země. Původně ji objevila sonda TESS v průběhu minulého roku a je 1,3krát větší než naše planeta. Svou hvězdu oběhne za pouhých 11 dní.
Sonda TESS planetu rozpoznala dle změn ve světelnosti hvězdy indikující existenci planety; Spitzerův dalekohled následně, opět díky světlu, pomohl vědcům odhadnout stav na povrchu.
Obvykle je něco takového nesmírné obtížného, hlavně proto, že světlo z hvězdy je zkrátka o mnoho jasnější než z planety. LHS 3844b však obíhá velmi blízko své hvězdy a nachází se tak s největší pravděpodobností ve stavu vázané rotace.
Díky tomu tak strana, na které je permanentně den, zřejmě zažívá teploty přesahující 770 stupňů celsia a vyzařuje spoustu infračerveného záření.
Temná a nehostinná exoplaneta
Data ze Spitzeru tak vedla k tomu, že vědci sestavili přibližný model atmosféry exoplanety. Na otázku, zda je teoreticky obyvatelná, jde odpovědět velmi snadno: Není. Vzhledem ke vzdálenosti od hvězdy, vázané rotaci a teplotám bude povrch pravděpodobně tvořen ochlazeným vulkanickým materiálem; planeta navíc nebude mít prakticky žádnou atmosféru vlivem záření hvězdy.
Vzhledově bude LHS 3844b podobná našemu Měsíci nebo Merkuru, jen podstatně větší. Obdobné jsou i rozdíly v teplotě, které jsou díky tenké atmosféře obrovské mezi osvícenou stranou exoplanety a tou, kde panuje nekončící noc.
Studium podobných exoplanet má, z praktického hlediska, jeden klíčový význam: Půjde díky tomu získat nová data o tom, jak se jejich atmosféra postupně vypařuje. V hledání budoucích terraformovatelných nebo obyvatelných planet je taková informace velmi důležitá a pomohla by lidstvu třeba i ke zjištění toho, proč se takto vypařila atmosféra Marsu, který měl dříve na povrchu tekutou vodu.
Červení trpaslíci sice září málo, ale oproti tomu vyzařují vysoké dávky infračervené radiace, což jednak není kompatibilní s životem (tak, jak ho známe), ale také může postupně přispívat k vypařování atmosféry exoplanet.
Nález je slibný také vzhledem k blížícímu se vypuštění Vesmírného dalekohledu Jamese Webba, který by měl pomoci nalézt ještě mnohem více exoplanet.
Zdroj: Nature, Harvard, Technology