Hromada hlíny a kamení vypadá na první pohled dosti asteroidovitě, pro populaci naší planety má ale výjimečnou důležitost. Je totiž druhý na stupnici Palermo Technical Impact Hazard.
Logaritmickou Palermskou stupnici využívají astronomové pro klasifikaci potenciálního nebezpečí zásahu Země asteroidem nebo jiným objektem. A Bennu má druhou nejvyšší hodnotu nebezpečí (-1,71, cumulative hazard; -2,32, max hazard. Na třetím místě je mimochodem asteroid, který potěší fandy Hvězdné brány: Apophis). Šance na zásah je i tak velice malá, až mizivá, nicméně za nějakých 150 let by planetka skutečně mohla do naší planety narazit.
Asteroid (či přesněji planetka) 101955 Bennu (1999 RQ36) vyfotila sonda OSIRIS-REx mezi 7. březnem a 19. dubnem minulého roku; v té době byla jen nějakých 3 až 5 kilometrů daleko od povrchu půlkilometrového asteroidu. Je to jeden z objektu s dosud nejvyšším rozlišením vyfoceným ve vesmíru. Originální rozlišení 50,669×25,350 je skutečně obří, díky blízkosti je navíc velmi detailní.
Tajemství nebezpečné planetky
Podle NASA jde dokonce o globálně zmapované planetární těleso s nejvyšším rozlišením, které kdy americká kosmická agentura pořídila.
O asteroidu Bennu už nějaké detaily víme. Astronomové jsou si jistí, že vypouští do okolí kusy materiálu; to je běžné u komet, ale u běžných asteroidů poměrně vzácné. Je poměrně hrubý, na jeho povrchu se nachází řada větších kamenů, a také je na něm překvapivě přítomen magnetit. Magnetit, nebo česky magnetovec, je jeden z minerálů, které obvykle vznikají za přítomnosti vody. Existuje poměrně velká pravděpodobnost, že Bennu vznikl někdy na počátku naší sluneční soustavy jako takové; může tak dokonce obsahovat organické chemikálie nebo aminokyseliny, předchůdce života.
Astreroidy, na nichž se vyskytují minerály a prvky, k jejichž existenci je nutné působení vody, nejsou až tak vzácné; na počátku naší sluneční soustavy se zřejmě v jejím hlavním pásu asteroidů nacházelo podstatné množství ledu.
Náš redakční systém obří rozlišení opravdu nezvládne (původní soubor má téměř 900 MB), ponecháme ho však alespoň ve velikosti 2160 × 1080 pixelů. Vidět je ohromující množství detailů.
Sonda OSIRIS-REx má v srpnu 2020 na asteroidu přistát, konkrétně na velkém kráteru na severní straně; pokud se vše zadaří, sonda se poté 24. září 2023 vrátí na Zemi i se vzorky asteroidu.
V tu dobu zároveň bude asteroid prolétat blízko Zemi. Doufejme, že to bude i nejblíž kolem, co poletí; jak víme, v daleké budoucnosti by teoreticky mohl s malou pravděpodobností do Země narazit. Za tu dobu je ale možné, že už si budeme pomocí výpočtu jistí, zda se tak stane, a pokud nebudeme, tak budeme místo toho mít možnosti, jak takové asteroidy odklonit.
Zdroj: NASA, 2, 3, 4, obrázky: NASA/Goddard/University of Arizona/Lockheed Martin
